Rady a články

  CO ZNAMENAJÍ CHUTĚ NA SLADKÉ

Taky vás občas honí mlsná? Za chutěmi mlsat se ale občas může schovávat i něco jiného. Pomůžeme vám odhalit, co vaše chutě znamenají a jak je můžete zmírnit, či odstranit.

MÁTE CHUŤ NA SLADKOSTI?

Ve skutečnosti vám možná chybí chrom nebo vyšší přísun komplexních sacharidů. Takže než spořádáte hromadu sladkostí, zkuste si raději dát kousek celozrnného pečiva, ovesnou kaši, nebo kus ovoce.

MÁTE CHUŤ NA SLANÉ?

Ve skutečnosti můžete být dehydrovaní. Nebo máte nedostatek vápníku, hořčíku, či sodíku. Než rozbalíte balíček chipsů, zkuste se nejdříve napít, třeba vás chuť přejde.

MÁTE CHUŤ NA KÁVU?

Ve skutečnosti potřebujete dorovnat hladinu cukru v krvi. Zkuste se zaměřit na správné rozložení sacharidů, bílkovin a tuků během dne a pomalu ubírejte kávu z vašeho denního režimu.

MÁTE CHUŤ NA ČOKOLÁDU?

Ve skutečnosti možná potřebujete hořčík. Zdroje hořčíku: listová zelenina, sója, ořechy, avokádo, nebo můžete použít přímo doplněk stravy.

MÁTE CHUŤ NA TUČNÉ SÝRY?

Ve skutečnosti možná potřebujete doplnit tuky zdravější formou. Zdroje tuku omega3 mastných kyselin: avokádo, ryby, ořechy a semínka atd.

Takže nezapomeňte - chutě na sladké se můžete pokusit zahnat i jinak než sladkostmi.

  NECHCI BÝT ŽÁDNÁ KULTURISTKA

Častokrát slyším v souvislosti s tréninkem od holek větu: "Ale já nechci velké svaly, já nechci být žádná kulturistka...". Tak já Vás hned teď všechny uklidním: "Nebudete..." A proč?

Ženská obava z těla kulturisty mě udivuje už mnoho let. Víte, ty posilovny jsou plné chlapů, kteří dělají vše, co jen vědí a umí, aby jako kulturisti vypadali. A bez úspěchu. Chlapi, kteří mají v těle testosteronu víc než 10 holek dohromady. Chlapi zvedající váhy těžké jako kolejnice a stejně jako kulturisti nevypadají. Protože třeba dělají jen něco malinko špatně. Dokonce i při absolutní bezchybnosti tréninku i stravy genetika dovolí extrémní svalový růst skutečně málokomu. Takže obava, že toho dosáhne holka, která to ani nechce, je asi stejně mylná, jako by se skokan do výšky o tyči obával, že to přežene, že při skoku překoná zemskou gravitaci a odletí do vesmíru.

Aby holka měla tak nepřirozeně velké svaly, musela by cvičit minimálně 5x týdně ty nejostřejší těžké cviky. Musela by cvičit doslova jako chlap, dřít na hranici upadnutí do mdlob, jíst jak tyranosaurus v říji, užívat v extrémním množství všechny legální doplňky, pak i doping, který by z ní po hormonální a chemické stránce udělal muže. Musela by mít štěstí na skvělou genetiku a pak, jedině pak, možná, by dotyčná vybudovala svaly, kterých se některé bojíte.

Opravdu toto všechno děláte? Nemyslím... Pak se nebojte, nechtěné svaly vám nehrozí. Jediné, čeho holka tréninkem přirozenou cestou dosáhne, je pevná vysportovaná a ŠTÍHLÁ postava. A to platí, i kdyby se v posilovně stavěla na hlavu. Takže i když budete cvičit jako chlapi, budete ve výsledku vypadat jako krásné ženy. Dokonce by se dalo říct, že je to jediná cesta. Šolicháním lehkých vah, cvičením lehkých šidících cviků a strojů, které vám někdo poradil na decentní vytvarování těla, v reálu nedosáhnete bohužel téměř ničeho. A jako bonus je dobré si uvědomit, že silový trénink pomáhá spálit daleko více tuku než jakékoli kardio.

Takže nezapomeňte - nebojte se pořádného tréninku, příroda nikdy nepustí ženu, aby vypadala jako muž.

  KILA versus CENTIMETRY

Lidé jsou velmi často silně fixovaní na co nejnižší číslo na váze. Na cestě za vysněnou linií je ale váha spíše váš nepřítel. Změna hmotnosti směrem nahoru nebo dolů ještě neznamená, že jdete tím správným směrem. A vy pak můžete být zbytečně zklamaní, i když přitom už dávno spalujete tuky. 

Kdo chce zhubnout, chce vidět nižší a nižší čísla. Ale pamatujte, že správným jídelníčkem a tréninkem přibývá svalové hmoty, které jste do teď mohli mít až žalostně málo. Mohou vám tedy růst svaly a zároveň už můžete spalovat tuky. Ale svaly jsou těžší než tuk. Takže sice můžete růst na hmotnosti, ale přitom už dávno rapidně hubnout na tucích. Toto je velmi častá situace. Mnoho žen to odradí, myslí si, že jedí a cvičí špatně, když jim stoupá hmotnost. Ale to je jen počáteční reakce. Počáteční skokový svalový růst se velmi rychle zpomalí, časem se zastaví, ale tuky se budou spalovat pořád. A časem začne klesat i hmotnost.

Ano, hmotnost se sice pohybuje tak, že se z ní nic přesného odvodit nedá, ale tělesné míry nelžou. Začnete-li spalovat tuky, začne vám ubývat obvod pasu, zadku, stehen a jiných partií, kde se drží tuk. Pouze krejčovský metr vám tedy řekne čistou pravdu, kde hubnete, a kde naopak přibíráte. Pravidelné měření jednou týdně po probuzení je tím nejlepším způsobem, jak vyhodnotit výsledky své snahy. 

Takže nezapomeňte - schovejte váhu a vytáhněte krejčovský metr.

  PŘÍKLAD DIETNÍ STRAVY JEDNOHO DNE

Tady ukazujeme, jak by mohl vypadat jeden den stravování u ženy, která se snaží zhubnout tuky, posílit svaly a ještě k tomu i silově/kondičně cvičí. A chce mít jídelníček složený z docela normálních jídel.

JÍDELNÍČEK JEDNOHO DNE:

  • ovesná kaše s proteinem a MyProtein sirupem
  • knackebrott s mandlovým máslem (bez přidaných olejů)
  • zelňačka (nezahuštěná)
  • mořské plody s rýží
  • proteinová tyčinka (s nízkým obsahem tuku a cukru)
  • protein
  • hovězí se zeleninou
  • obložený talířek (šunka, zelenina, nízkotučný sýr)

NUTRIČNÍ HODNOTY VŠECH JÍDEL ZA CELÝ DEN:

  • sacharidy: 100g
  • bílkoviny: 150g
  • tuky: 40g

PITNÝ REŽIM:

  • 3l neslazených nápojů

  PROČ NEMÍT SACHARIDY NA NULE?

Je několik nesprávných způsobů, jak se snažit zbavit tělesných tuků. Jedním z nich je hladovění. Dalším případem je způsob, kdy dotyčný ze svého jídelníčku vyřadí cokoli, co má nějakou energetickou hodnotu a sacharidy stáhne úplně na nulu. A to taky není dobře.

Lidé často na základě rychle nabytých informací impulzivně jednají, aniž by se o danou problematiku zajímali hlouběji. Je obecně známo, že zredukováním přijímané energie donutíme tělo spalovat své tuky. Na základě tohoto se mnozí lidé velmi často rozhodnou, že sacharidy a tuky ze svého jídelníčku absolutně vyřadí. Ponechají si ve stravě jen bílkoviny. Často to pak dopadá tak, že jejich jídelníček je složen pouze ze zeleniny a občasného kousku libového masa. Hodnota sacharidů a tuků v jejich stravě se tak limitně blíží k nule. Bývá to většinou neduh lidí, kteří se už o stravu trochu zajímají a často i cvičí. Velmi nemile je pak překvapí fakt, že důsledkem takové stravy jsou brzy tak unavení, jakoby vlastníma rukama postavili Tutanchamonovu hrobku. Rovněž je trápí, že jejich postava sice trochu ztrácí na objemu, ale že tuků se zbavuje nějak pomalu, že jim mizí i svaly a že jejich tělo stále nemá ten vzhled, který si představovali.

Vysvětlení je jednoduché. Ve světě fitness se říká, že tuky hoří v ohni ze sacharidů. Vaše tělo potřebuje energii ze sacharidů. Mozek nutně potřebuje cukr. I vaše svaly potřebují nejen bílkoviny. Nelze radikálně snížit příjem energie na nulu. To není cesta k úspěchu. Tělo začne v takto nouzovém režimu spalovat vlastní svaly a ty se budou zmenšovat. A menší svaly poté spálí menší množství tuků, protože své tuky spalujete především prací svých svalů. Nehledě na strašnou únavu a naprostou ztrátu síly a energie k čemukoli. Daleko rozumnější je varianta nalezení ideálního poměru sacharidů, tuků a bílkovin ve stravě. Má-li to být strava dietní, přesto by její energetická hodnota neměla poklesnout pod váš bazální metabolismus. Obecně se dá vycházet z pravidla, že ve snaze spalovat tělesné tuky by měl člověk přijímat 1,5-2g bílkovin na 1kg své hmotnosti denně, 2-3g sacharidů na 1kg své hmotnosti denně a 0,3-0,5g tuků na 1kg své hmotnosti denně. Toto samozřejmě nejde aplikovat na někoho, kdo má 180kg, ale např. pro 80kg vážící ženu snažící se dostat na 65kg je to vhodný obecný příklad.

Dalším faktorem je kvalita daných složek potravy. Sacharidy volíme komplexní místo jednoduchých, pomalé místo rychlých cukrů, které se v těle rychle uloží do tuků, místo živočišných tuků volíme např omega 3 mastné kyseliny obsaženy v oříšcích, v řepkovém a lněném oleji atd.

Extrémizmus v přístupu ke stravování namířený na tak přísné snížení přijímané energie je v tomto případě asi takový omyl, jako baseballový míček hozený tak, že obletí planetu a trefí vás zezadu do hlavy. Skončí tam, kde začal a ještě se tím "sundáte".

Takže nezapomeňte - nalezení optimálního příjmu sacharidů a tuků ve stravě je vždy lepší variantou než jejich nekompromisní snížení na nulu.

  TRÉNINK NA LAČNO

Taky vás po ránu napadla myšlenka tréninku ještě před prvním jídlem hned po vstanutí? Nebo jste slyšeli, že je to pro tělo lepší pro hubnutí? Tak proč si neříct, co takové počínání přinese a co naopak veme...

Během spánku tělo spotřebovává málo energie, ale i tak jsou po vstanutí zásoby sacharidů v těle na velmi nízké úrovni. Tělo ráno hladoví po sacharidech. Když mu je dáte, doplníte tím hladinu sacharidů na normální úroveň. V opačném případě hrozí slabost, malátnost atd.

Co se ale stane, když v tuto chvíli půjdete na trénink? Rozhodně vyčerpáte zásobu sacharidů v těle. Vyplaví se vám navíc do těla stresové hormony, které vás proberou a více probudí, paradoxně se budete cítit i lépe. Ale když se po ránu říznete nožem, vyplaví se vám do těla stejné hormony, proberou vás a nakopnou, to ale ještě neznamená, že to je pro tělo dobré. A hlavně při stresu tělo nespaluje tuky, pálí vlastní svaly. Tělo potřebuje být v klidu a pohodě, aby fungovalo tak, jak chceme. Takže nabuzené tělo bez energie začne pracovat, spáli poslední sacharidy a vy můžete teoreticky i omdlít, protože mozek živící se pouze kyslíkem a cukrem už nedostává v extrémním případě svůj potřebný příjem. V lepším případě budete jen spalovat své svaly. Oponenti na toto namítají, že kdysi v přírodě člověk fungoval a žil jinak. V přírodě to bylo jinak, ano, ale v přírodě se člověk dožíval sotva polovničního věku a jeho fyzická forma určitě nebyla taková, jakou si ji předatavujeme u Tarzana či jiných filmových odchovanců divočinou. 

Jako rozumnější se jeví varianta aspoň nějakého sacharidového jídla třeba 30-60 minut před tréninkem pro doplnění sacharidů. Třeba dva banány mohou být vhodnou volbou. Palte raději tuky než své svaly. Protože čím více svalů máte, tím více tuku spalíte.

  HUBNOUT = NEJÍST? OMYL...

Nejrozšířenější názor ohledně hubnutí, o kterém si drtivá většina lidi myslí, že je pravdou, je - "nežrat". A co když napíšu, že když jíte, tak zhubnete víc tuku, než když nejíte? Kdo má pravdu?

Jedna věc je určitě pravdou. Pokud přestanete dlouhodobě trvale jíst, začne vám ubývat hmotnost. Ale rovněž začnete ztrácet zdraví, hrozí vám poškození vnitřních orgánů, tělo vystavíte neskutečnému utrpení, nezdravě se začnete propadat sami do sebe a ztrácet před očima. Překroutí se vám psychika na úplně jinou povahu, než jste si jen dokázali představit a pokud budete v tom režimu hladovění neuvěřitelně důslední, tak nakonec umřete. A věřte, že natolik důsledný nebude skoro nikdo. Takže si něčeho zobnete. Ovšem v momentě, kdy se v této "dietě" něčeho najíte, odstartujete raketovou reakci těla, kdy vše, co je jen trochu možné, tělo ve stresu uloží do tuků.

Nejezením ztrácíte na všem. Na tucích, na svalech i na zdraví... Čím dále, tím více se pomalu takto okrajujete na všem. Pak se třeba jen lehce najíte. Tělo pokroucené životní krizí vše uloží do tuku. A následuje další okrajování hladem a zase malinké jídlo jdoucí ihned do tuku. Postupně se okrajujete na všem, pouze tuky se vám stále doplňují. Důsledkem tohoto postupu je po čase podvyživený člověk na hranici smrti hladem obalený řádnou tukovou vrstvou. Absolutně neuvěřitelný paradox.

Tak co teda máte dělat? Jíte, tloustene, hladovíte, tloustene. Tak jak tedy?

Snadno. My to tělo z pohledu vnímání trochu OŠIDÍME. A nejenže tím zhubneme tuky, ještě si polepšíme na zdraví. Když jíte málo a jednou za čas, je tělo v krizi a šetří si enerii. Zpomalí metabolismus na minimum. Spálí svaly na samotné dno a přijatou energii udržuje v tucích.

Ovšem když jíte často, tělo přestane šetřit. Začne plýtvat. Jezte 6 a více porcí jídla denně a tělo si začne myslet, že žije v blahobytu, v přebytku, začne rozhazovat a plýtvat víc a rychleji než prosťáček po výhře ve Sportce. A PŘESTANE UKLÁDAT DO TUKŮ. Nemá už důvod něco šetřit. Ale tento trik má ještě jednu stranu mince a tou je ono jídlo samotné. Toto jídlo NESMÍ být tučné a plné jednoduchých cukrů. Takže co to v důsledku vlastně děláme? My tělo neustále krmíme jídlem, které ale z pohledu přijaté energie neobsahuje nic moc. Přijaté energie je jen tak akorát. A tělo si naivně stále myslí, jak se nemá dobře, když pořád něco dostává, přitom hodnotou přijaté energie je to docela bída a ono musí spalovat své vlastní tuky, aby mělo dost energie na všechno, čím ho zaměstnáváte. Toto je princip každého inteligentního způsobu pálení vlastních tuků. A stanou se další věci. Svaly vám neupadají. Ty mají živin dost. Dostávají dostatek bílkovin, protože jíte často, dostávají tak akorát sacharidů pro svou práci a funkci, dost na to, aby nehubly, ale ne zas tak moc, aby energie přebývala a musela se ukládat do tuků. A proč nám jde o ty svaly? Protože práce vašich svalů je to hlavní, co vám spaluje tuky. A tak jako větší motor sežere více benzínu, tak větší svaly spotřebují více energie.

Není to nádhera? Žijete vlastně neustále jako v ráji. Jde jen o to přijít na tu ideální hranici přijímané energie. To už pro lajka až tak snadné není, ale s rukou na srdci a s pohledem upřeným k nebi by určitě každý mohl odpřísáhnout, že za život už rozluštil větší záhady. A když vám má jít o něco takového, jako je vlastní krásný vzhled a vlastní lepší zdraví, tak stojí za to začít pátrat po informacích. Pro začátek stačí nechat se někým odborným nasměrovat. Po čase už budete sami vědět, co můžete a co nemůžete jíst.

Takže nezapomeňte - je rozdíl hubnout a spalovat tuky a nebo hladověním vyhubnout až na kost... A pak třikrát tolik nabrat zpět.

  DIETA NEMUSÍ ZNAMENAT UTRPENÍ

Je zřejmě jasné, že nikdo od diety nebude očekávat výlet do světa chuťové pestrosti za hranicí vlastních představ. Na druhou stranu proč si všichni myslí, že pokud nebudou v dietě trpět tak silně, že budou krok od sebevraždy zoufalstvím, tak že nezhubnou? Je to mýtus. Může to být totiž docela příjemné...

Většina lidí má zafixováno, že dieta znamená utrpení. Dieta je synonymum pro hlad a jezení potravin, které chutnají hůř než přejetý ježek po týdnu na dešti. A jako bonus má mnoho lidí v hlavě dogmatickou myšlenku, že dieta znamená nesolit.

Během naší praxe se nám dostaly pod ruce různé jídelníčky. Některé byly od základu špatně navržené, nesplňovaly ani základní pravidla proto počet sacharidů, bílkovin a tuků pro daného člověka a jeho cíl. Buď byly jak z druhého kola výběrového řízení pro jídelníček do koncentračního tábora, nebo byly přehnaně tučné. Jen výjimečně byly aspoň částečně hodnotově odpovídající danému člověku. A mnoho z nich bylo sestaveno i od poradců či firem známých jmen, to nás překvapilo asi nejvíce. Velmi často se jednalo o vyloženě narychlo odbytou a především neuváženě předraženou práci. Každopádně jedno měly společné snad všechny jídelníčky. Naprosto nelogickou snahu dohnat strávníka ke skoku z okna tím, jak nechutná a hloupě nakombinovaná jídla mu byla předepsána. My už sneseme skutečně hodně, pro dosažení svého cíle sníme takřka cokoli a vydržíme to dělat jakkoli dlouho. Ale toto nám přišlo jako holý nesmysl.

Uvedeme příklady. Například snídaně v podobě pytlíku rýže a kopečku proteinu. Nebo rýžové chleby, ořechy a protein. Paprika, půl sáčku řýže, vejce. Ať se na mě nikdo nezlobí, ale toto by od diety dříve nebo později odradilo každého, kdo není s obezitou tak daleko, že mu kvůli ní už smrtka kosou tlačí na krční tepnu.

Dodržovat nutriční složení potravin je velmi důležité. Je to základ. Ale jde to i příjemně. Stačí zapojit zkušenosti, zdravý rozum a vědomosti. Ty samé potraviny, které tvoří ty smutné zmíněné pochoutky vymyšlené zřejmě kuchařem z Mauthausenu, jdou při troše fantazie použít k výrobě něčeho chutného. Vememe-li vhodné množství ovesných vloček, vejce, ovoce, tvaroh a i zmíněný protein například, můžeme si ve výsledku úpéct třeba výbornou buchtu na snídaně na několik dní.

Potraviny lze skládat rozumně a vytvářet z nich chutná jídla, na které se leckdy můžeme i těšit. Jde o to, co dané jídlo obsahuje. Když má vhodné složky, vhodné potraviny a nutriční hodnoty, může být vhodné i do nejkritičtější diety. Takto se k tvorbě jídelníčku snažíme přistupovat my. Co nejméně utrpení, co nejvíc rozumu. Samozřejmě nelze očekávat žádné gastronomické orgie, ale ani žádný trest.

Takže nezapomeňte - dieta neznamená hladomor, ani chuťové utrpení.

  CVIČENÍM NĚJAKÉ PARTIE NEZHUBNETE TUK V DANÉ PARTI

Jeden z nejčastějších dotazů, který nám chodí je: "co mám cvičit, abych zhubla/zhubnul břicho, co mám cvičit, abych zhubla/zhubnul nohy, zadek...?"

Abychom vše uvedli na pravou míru: NEUSTÁLÝM CVIČENÍM JEDNÉ PARTIE NEZHUBNETE TUK V DANÉ PARTII. Nemůžete ovlivnit, okdud bude tělo tuk spalovat, stejně jako neovlivníte, kam tělo tuk ukládá. Naopak takovým cvičením hrozí přetrénování daného svalu a úraz. Cvičením posilujete svalstvo a podle druhu tréninku i spalujete něco málo tuku, ten se ale pálí v místech, kde si tělo samo určí.

Takže pokud už jste se rozhodli chodit do posilovny nebo provádět jiná cvičení, vždy se zaměřte na zpevňování a procvičení celého těla, protože svalová stavba musí být rovnoměrná hlavně ze zdravotních důvodů. Pánové často cvičí horní polovinu těla a nohy vypouštějí, ženy přehnaně často cvičí nohy, břicho a vypouštějí zbytek těla. 

Teď se ale vraťme ke spalování tuku. Snad už všichni pochopili, že zhubnout tuk třeba pouze na břiše nejde, takže vám sdělíme jak zatočit s tuky v celém těle. Ne nadarmo se říká, že 70% úspěchu je ve stravě a ani my vám to neřekneme jinak. Mnoho lidí dělá chybu v tom, že jí buď hodně nebo málo. Když je jídla hodně a kalorií nadbytek, tak je všem jasné, že přibíráme na váze. Co ale případy "nic nejím a pořád jsem tlustá/tlustý"? Tam je problém podvyživeného organismu, tělo nedostává pravidelný příjem živin, tak si ukládá zásoby do tuků. Představte si, že dostanete jedno jídlo a nikdy nevíte, kdy dostanete další. Co s ním uděláte? Schováte si ho na horší časy... A přibližně tak funguje i vaše tělo s tukem. Další chybou je nedostatečný příjem sacharidů. Hodně lidí si myslí, že když drasticky omezí jejich příjem, tak zhubnou. Ale tělo při velkém nedostatku sacharidů začne ve většině případů čerpat energii spalováním svých svalů, svaly se tím změnšují, ale tuk pořád zůstává na svém místě.

Jak to tedy dělat správně? Nejdůležitější je jíst pravidelně 5-6x denně v menších dávkách s vyváženým poměrem bílkovin, sacharidů a tuků a mít tak své jídlo absolutně pod kontrolou. Při snaze hubnout je důležitý vyšší příjem bílkovin pro udržení svalové hmoty, nízký příjem tuků a umírněný ne však vyloženě nízky příjem sacharidů. Přesné dietní nutriční hodnoty na jeden den má každý jiné, ale o jejich přesném počtu máme jiný článek. Přidáním vhodného pohybu jdete ruku v ruce ke své vysněné postavě. Vhodným pohybem je silově kondiční trénink zakončený kardiem. Takže opravdu nemusíte dělat denně 500 dřepů pro štíhlejší stehna, tím spalování tuku neurychlíte, pouze jednostranně zatěžujete sval.

Snad už je vše dobře vysvětleno. Kdo si nevíte rady se správným jídelníčkem, tréninkem nebo s čímkoliv v této oblasti, nezapomeňte, že jsme tu pro vás.

  PEČIVO V DIETĚ?

Dnes jsem měl tu čest si vyslechnout, jak moc je pečivo do diety nevhodné a že v ní absolutně nemá co dělat. A my si teď vysvětlíme, proč je to naprostý nemysl.

Je to vlastně opět problém vnímání nějakého obecně prosazovaného tvrzení a naprosté vypuštění detailů, díky kterým lze udělat plnohodnotný závěr. To obecné tvrzení zní, že bílé pečivo obsahuje velké množství sacharidů, které se usazují do tuků. Kdo ovšem ve svém pátrání po pravdě nedojde dál, zbytečně si poté úplným vypuštěním pečiva udělá z diety soukromý teror.

Jak to tedy je? Nejsou sacharidy jako sacharidy. Mnoho z vás už jistě slyšelo, že existují sacharidy rychlé a pomalé. Laicky řečeno - ty rychlé poskytují krátkodobou energii, rychle po nich znovu vyhládnete a jdou rychle do tukových zásob. Pomalé sacharidy se déle tráví, čili po nich déle nedostanete hlad, zprostředkovávají energii na delší dobu a díky své využitelnosti se není třeba bát jejich usazení v tukových zásobách, pokud máte dostatečný výdej energie. Hodnotu "rychlosti" sacharidů udává Glykemický index (GI). Má číselnou stupnici od nuly do sta, přičemž čím vyšší číslo, tím rychlejší je to sacharid (a tím horší jídlo). Mimochodem existují i potraviny s GI nad sto.

Platí rozdělení potravin podle Glykemického indexu:

GI: 0-55 = pomalé sacharidy
GI: 56-69 = střední sacharidy
GI: 70-100 = rychlé sacharidy

A teď přichází rozhodující moment. Bíle pečivo má rychlé sacharidy, celozrnné pečivo má pomalé sacharidy, v nejhorším případě středně rychlé. Uvedeme konkrétní výrobky. Klasický bílý rohlík má GI=94. Což je do diety opravdu nevhodný sacharid. Dalo by se říct, že tento sacharid je ve světě GI rychlejší než malé dítě po svém prvním chilli. Ale už obyčejný celozrnný rohlík má GI=65, což je výrazně lepší číslo, než má například rýže, o které si 99% lidí myslí, že je základem každé diety. A pozor, například otrubový chléb má GI=45. Což je už skutečně velmi nízké číslo, kterým se může chlubit jen nízké množství potravin.

Co to znamená? Třeba to, že vynechat pečivo z diety úplně může jen ten největší nešťastník, případně jedinec libující si ve vlastní nesnesitelnosti bytí, připravující si den ode dne novější a krutější způsoby, jak by se mu mohlo na světě líbit méně. Mnoho lidí si myslí, že kvalita diety je přímo úměrná míře gastronomického masochismu. Jsou téměř schopni dát i výpověď v práci, jen aby měli více času na vymýšlení ještě odpornějších variant jídel s vidinou štíhlého pasu (a nejspíš i následné sebevraždy). Ovšem tak tomu není.

Takže nezapomeňte - neplatí, že pečivo je pro redukci tuku nevhodné, jen si musíte vybrat to správné.

  ZA JAK DLOUHO ZAČNU HUBNOUT?

Za jak dlouho půjdou vidět první výsledky a za jak dlouho se člověku podaří zhubnout, to jsou dvě různé věci, obojí jsou přitom velmi individuální. Ale dá se očekávat některý z těchto nejčastějších scénářů...

Za jak dlouho začne člověk hubnout? Nejčastější průběhy od nastolení vhodného stravování a případně zařazení tréninku bývají tyto:

1. člověk začne rovnoměrně hubnout tuky a tvarovat postavu hned od začátku, daří se mu pořád stejně, každým týdnem má rovnoměrné pokroky a to po celou dobu, co dodržuje vše podle plánu.

2. první měsíc se nestane skoro nic. Dotyčný váhově nic nezhubne, ale velmi často už mu ubývají centimetry. Bývá to dáno tím, že svaly zareagují na trénink a na stravu růstem, tuky pomalu ubývají, ve výsledku se váha první měsíc nemění, mění se jen centimetry a teprve po měsíci začne klesat i hmotnost.

3. za první měsíc dokonce člověk i něco přibere, protože opět zareagují svaly, akorát že tomuto typu člověka bohužel trvá, než si jeho tělo uvědomí redukční režim. Teprve přibližně po měsíci začne klesat hmotnost i centimetry. Pak to často najednou nabírá rychlejší spád.

4. dotyčný zhubne hodně hned první týden, pak je většinou tři týdny beze změny hmotnosti, pouze ubude něco málo centimetrů, po měsíci začne pozvolna vytrvale a stabilně redukovat kila i centimetry.

To jsou nejčastější průběhy změn. Záleží to na dvou okolnostech. Nejvíce na genetice daného člověka a pak na úspěšnosti počátečního stravovacího návrhu. Genetiku má člověk danou. Úspěšností návrhu je myšleno to, že někdo má natolik odlišné spalování, že i přes všechna matematická, teoretická, zkušenostní a naměřená pravidla se jeho tělo a spalování tomuto všemu vymykají a dotyčný potřebuje trochu odlišný přístup, trochu jiný energetický příjem, než by se dalo předpokládat. Po nalezení ideálního denního příjmu potravy už bývá vše v pořádku. K tomuto je užitečné například měření na Inbody apod.

A za jak dlouho se člověku podaří zhubnout vše, co chtěl? Tady záleží opět na genetice, někomu to jde skutečně lehce a téměř samo a za pár týdnů se nevyhne otázkám, zda jeho osobní kuchař nedostal výpověď. A někdo si naopak musí počkat měsíce i roky postupného snažení se. Taky záleží na míře toho, kolik chce člověk zhubnout. Dostat se na 55kg ze 65ti bude určitě snadnější a rychlejší než z 90ti. Ale vše je možné, vše je dosažitelné. Nejdůležitějšími faktory jsou vždy odhodlání a vytrvalost. Pokud má někdo tyto dvě zbraně nabité ostrými náboji, pak i kdyby měl genetiku pro zadržování tuků horší než Rypouš Sloní, jednou ostatní předběhne a dokáže sobě i jiným, že na to má.

Takže nezapomeňte - nečekejte výsledky první týdny, nemůžete vědět, jaký scénář si ti nahoře pro vás přichystali, ale s vytrvalostí a odhodláním se úspěšnému výsledku nemůžete nikdy vyhnout.

  PRACOVNÍ SMĚNY A SPRÁVNÉ STRAVOVÁNÍ

Není zrovna malé procento lidí, kteří pracují na směny. A ti chtějí z jasných důvodů vědět, jak se stravovat, když je třeba být v noci vzhůru a ve dne spát, aby nedělali něco špatně. A jelikož jsou naše články údajně neustále o tom stejném, přejdeme dnes tedy od motivace k nějakým těm faktům.

Stravování je vnímáno od pradávna jako cyklus tří jídel denně, kdy ráno je snídaně, v poledne oběd, večer večeře. Když teď pomineme to, že už jsme několikrát psali, proč je vhodnější mít více než tři jídla denně, zůstane nám fakt, že snídaně je jídlo, které je vnímáno jako jídlo ranní a večeře jako jídlo večerní. Ale toto vzniklo už dávno a se směnami se moc nepočítalo. Ráno se vstávalo, večer se šlo spát. Kdyby šlo jen o vnímání názvů samotných, bylo by to jedno, ale lidé takto stravování bohužel vnímají i z pohledu složení jídel. Vědí, co je vhodná snídaně, vědí, co se vhodné na oběd, chápou častokrát správné složení večeře. Ale teď si je třeba uvědomit, že v momentě pracovních směn je to vše naopak. Je to jako sednout za volant v Británii. Křečovitá snaha o dodržení zažitých pravidel by velmi rychle způsobila nehodu.

Vše se má tak, že ono vhodné složení snídaně je vhodné vůči tomu, že ji sníte po probuzení, oběd proto, že ho jíte v půlce svého dne a večeře a její údajně správné složení je správné vůči tomu, že jdete za chvíli spát. Nemá to nic společného s tím, že je ráno nebo večer. Vše se odvíjí podle toho, kdy jste se probudili a kdy půjdete spát. A proč?

Po probuzení potřebujete sacharidy na doplnění jejich hladiny, protože přes noc jste je vyčerpali. Dopoledne rovněž, protože z nich budete čerpat energii během celého dne. Během dne a na večer se jejich příjem má postupně snižovat, protože sacharidy, které nevyužijete, se uloží do tuků. Bílkoviny naopak během dne navyšujeme. Tuky se snažíme držet rozumně nízko, především navečer se jim snažíme vyhnout. Toto je základ, ze kterého se tvoří všechny redukční a rozumné stravovací plány. Z toho vycházejí snídaně, obědy a večeře. Z toho vychází i to, že snídaně je jídlo, které jíte po probuzení, i kdyby to bylo v 17:00 a večeře je jídlo, které jíte před spaním, i kdyby to bylo v 8:00 ráno.

Takže pokud máte týden nočních, pak budete nejspíš snídat v odpoledních hodinách a správně byste měli v tu chvíli mít jídlo bohaté na sacharidy, pak jíst pravidelně co 2-3 hodiny a večeřet budete až někdy ráno jídlo téměř bez sacharidů, bez tuků a s obsahem bílkovin. Tělu je jedno, kolik je hodin, tělo rozlišuje především to, kdy jste vstali, jak dlouho jste vzhůru a kdy jdete spát. A pokud máte kratší den, což někdy u pracovních směn vyjde, tak si jednoduše dáte pouze méně porcí na den, ale snídaně bude opět o sacharidech a večeře opět nízkoenergetická.

Pokud by si někdo řekl, že i přes noční směny si ráno před spaním prostě musí dát to, co mu všichni doporučují na snídani a večer po probuzení se snažil svůj jídelníček potvrdit správnou večeří, bylo by to asi jako snaha o záchranu vyhořelé elektrické zásuvky kýblem vody.

Takže nezapomeňte - nejde o to, zda je ráno, nebo večer, snídaně je jídlo, které máte jíst po probuzení a večeři před spaním.

  KOLIK STOJÍ DIETNÍ JÍDLO?

Rozhlodli jsme se nakousnout velmi citlivé téma. A to cenu potravin vhodných do diety. Na kolik to všechno vlastně vyjde? Budu na to mít? Půjde to finančně trvale utáhnout?

Není zrovna málo těch, které zajímají jejich měsíční výdaje za jídlo. Málokdo si může dovolit neřešit, zda změnou stravování svůj současný měsíční výdej třeba neztrojnásobí. Obava, že na nový životní styl nebude mít dotyčný peníze, následuje ihned za pochybností o tom, zda-li bude to dietní jídlo vůbec poživatelné. Ovšem tak, jak jsme si ukázali, že i přes nutná omezení v požitkářství nemusí dieta znamenat permanentní chuťové utrpení, nemusí znamenat ani finanční krach.

Toto téma nemá až tak jasnou odpověď. Nejde přesně říct, který způsob stravování vyjde levněji a který dráž. Jde totiž o to, že každý má své momentální stravovaní individuální a jeho rozmanitost se často odvíjí od náročnosti na chutě až po velikost obsahu peněženky. Od paštik a párků až po kaviár a šneky může člověk utratit za svou stravu měsíčně od tisícovky až po několik desítek tisíc. Nicméně pojďme k faktům a konkrétním číslům.

Když pomineme možnost, že trávíte čas permanentním přemýšlením, jak co nejvíc ušetřit na svém jídle, budeme-li uvažovat, že se stravujete prostě "normálně", nekupujete stravu předraženou, díváte se na ceny, ale nejste ti, kteří by si mohli dovolit maso jen o Vánocích a na narozeniny, pak za stravu za měsíc utratíte na osobu dejme tomu například okolo 3000Kč (teď prosím žádné kamenování, je to jen příklad). Občas si dopřejete nějakou sladkou radost, nějaký ten fastfood, výjimečně vám do cesty vkročí nějaká ta restaurace, při pátečních večerech občas zajdete do oblíbených podniků ulovit nějakou tu promili a následně rozdávat radost širokému okolí. Pokud žijete nějak takto, pak pro vás nebude přechod na zdravou netučnou stravu žádnou nečekanou finanční fackou přes překvapené výrazy ve vašich tvářích.

Lidé se mylně domnívají, že zdravá a netučná (chcete-li dietní) strava znamená nějaké speciální nedostupné a předražené potraviny. Ne. Znamená to naopak základní potraviny, základní suroviny, klasické jednoduché recepty. Vločky, luštěniny, rýže, těstoviny, brambory, maso, zelenina, vejce, odtučněné mléčné výrobky atd nepatří zrovna mezi ty nejdražší potraviny v supermarketu. Maso a zelenina stojí sice se svou cenou o stupínek výše, ale stále je to snesitelné. V dietě ušetříte za mnoho tučných potravin, které stály hodně peněz, ušetříte za sladkosti, koblihy, koláče, ušetříte za tučné slané pochutiny, ušetříte za restaurace, za alkohol, za sladké nápoje atd. Mnohdy byste se divili, jak obrovskou finanční úlevu toto přinese. Samozřejmě lze dietní stravování vyhnat do maxima, kupovat nejdražší masa, drahé dietní potraviny a "výmysly", jejichž názvy nezasvěcený člověk ani nikdy neslyšel, ale toto není nutné. Základní potraviny a suroviny stačí a častokrát se jedná o ta nejlevnější jídla.

Takže v případě racionálního přístupu k sestavení netučné stravy a při snaze neutratit všechny své peníze za nový životní styl vás tento režim může vyjít měsíčně na úplně ty stejné peníze jako doposud. Je to individuální, záleží na nárocích každého, ale je to dosažitelné.

Takže nezapomeňte - zdravá a netučná strava neznamená krach, přechod na tuto stravu nemusíte finančně nijak zvlášť pocítit.

  KDY A JAK CVIČIT KARDIO, ABY SPALOVALO TUKY?

Kardio je dnes velmi oblíbeným způsobem tréninku pro spalování tuků. Jak jej ale provozovat správně, aby spalovalo tuky, to už málokdo ví. A většina lidí to dělá špatně.

Kardio má za úlohu spalovat tuky. A spaluje ty tuky pouze v případě, že se splní dvě podmínky. Za prvé se musí tělo držet ve správné tepové frekvenci srdce vhodné pro spalování tuků a za druhé musí být vyčerpaná zásoba sacharidů v krvi. Zásobu sacharidů máte vyčerpanou buď přímo po probuzení, dokud se nenajíte, anebo během dne po fyzické námaze trvající aspoň 40-60 minut.

Ideální kombinací tedy je nejprve odcvičit silový trénink (před ním doporučujeme 5-10 minut prohřátí, ale to není žádné kardio) trvající 40-60 minut a ihned potom bez přestávky zařadit kardio např. na 30 minut. Silový trénink vyčerpá zásobu sacharidů z krve a procvičí svaly. Poté již bez sacharidů v těle budete na kardiu spalovat pouze tuky. Pak je ještě možnost zařadit samotné kardio ihned po probuzení. Jakkoli jinak je to však už špatně. Pokud dáte nejdříve kardio a pak trénink (u mnoha žen velmi často praktikovaný postup), tak kardio vyčerpá sacharidy z těla, ale nebude spalovat tuky, následně na silovém tréninku už bez sacharidů budete spalovat vlastní svaly, protože tělo si je vezme jako náhradní zdroj energie. Tuky se na řadu na takovém tréninku vůbec nedostanou. A spalováním svalů si svaly zmenšíte a menší svaly pak budou v budoucnu spalovat méně tuku. Protože čím více svalů máte, tím více tuku budete spalovat. Pokud půjdete na trénink jenom na kardio (a pokud to nebude ihned po probuzení), pak si na něm pouze vyčerpáte sacharidy. Tuky se opět na řadu nedostanou.

Taky bychom rádi zdůraznili, že kardio rozhodně není ten nejúčinnější způsob spalování tuků. Tím je především správná strava. Kardio je pouze doplňkem tohoto. Když se podíváte na mou fotku, tak uvidíte, že na ní mám asi tolik tuku, co hlávka brokolice (čili opravdu málo), a to jsem ještě ani nebyl na konci diety. A za celou dietu jsem kardio stroje použil jen k tomu, abych u nich nafotil tuto fotku. Tím chceme říct, že opravdu vyrýsované formy bez tuků lze dosáhnout i bez jakéhokoli kardia.

Takže nezapomeňte - nejdřív silový trénink, ihned potom kardio, nebo samotné kardio ihned po probuzení.

My totiž víme, jak na to.

  ZDRAVĚ JEŠTĚ NEZNAMENÁ DIETNĚ

Mnoho lidí si myslí, že jakmile začnou jíst zdravě, že tím musejí bezpodmínečně nutně začít hubnout. Mnoho lidí si také myslí, že drží-li dietní režim, že automaticky jedí zdravě. Není tomu tak. A proč?

Hned zpočátku by se hodilo připomenout ještě jeden zásadní fakt, že většina lidí má poměrně hluboce pokřivené vnímání toho, co zdravé je a co není. Když v reklamě někdo řekne, že nějaký margarín prospívá vašemu srdci, nebo že kus něčeho, co vypadá jako dva plátky hnědého molitanu s vysušenou zubní pastou uprostřed, je zdravá svačinka, tak to ještě neznamená, že tomu tak skutečně je. Reklama se snaží prodat zboží. Pokud si ho koupíte na základě toho, že vám někdo řekne, že je to zdravé, tak to tak nazve a klidně vám pod označením zdravá strava prodá pytel plný azbestu.

Ale především jde o to, že zdravá strava nemá vždy co do činění se snahou redukovat tukové zásoby. Mnoho lidí se nás ptá, jestli v dietě mohou připravovat jídla na olivovém oleji, zda mohou pít ovocné šťávy, když jsou stoprocentní, používat ve velkém med, mnoho BIOpotravin atd. Odpověď je jednoduchá. Většinou NE :-). Jde o to, že ať už je jakákoli potravina zdravá více či méně, tělo rozlišuje v dietě především to, kolik tuků, sacharidů a bílkovin daná potravina obsahuje. A je mu z pohledu hubnutí úplně jedno, jestli ty cukry pocházejí ze zdravého medu, nebo z plastové cukřenky s bílým cukrem, nebo jestli ty tuky jsou z olivového nebo slunečnicového oleje. Samozřejmě glykemický index sacharidů a poměr nasycených a nenasycených tuků hraje svou roli, ale teď to bereme obecně.

Jakmile se snažíte držet dietní režim, už to samo o sobě není nic, co by sama příroda považovala za skok po hlavě do světa zdraví. Dostanete tělo do energetické krize. I když pro většinu lidí dietní režim znamená otočení životosprávy výrazně k lepšímu a zdravějšímu stylu. Zdravý je ale především důsledek diety - úbytek tělesných tuků, stabilizace hladiny cukru v krvi, posílení aktivní svalové hmoty, zlepšení krevního tlaku, snížení cholesterolu. Samotná dieta naopak zvýšeným příjem bílkovin může např. lehce zatěžovat játra, tělo je úbytkem příjmu energie oslabeno, ale je to jen krátký stav pro budoucí vyšší dobro, které bude trvat napořád. Nebo aspoň do doby, než se úspěšný dietář stane protipólem anorektika a začne opět naplno vyznávat gastronomickou anarchii :-).

Můžete jíst zdravé potraviny, ale pokud v nich nebude správný počet a poměr nutričních hodnot, může se v důsledku jednat o jídla pro vás příliš tučná, příliš sladká, hodnotově nevyrovnaná a ve výsledku budete vesele přibírat dál a nic se nezmění.

Takže nezapomeňte - nejde jen o to, abyste jedli zdravě. Abyste jedli dietně, musíte jíst správně :-).

  ZHUBNOUT LZE I BEZ CVIČENÍ

Lidé často vzdají svou snahu o zhubnutí s odůvodněním, že nemohou, nebo nechtějí cvičit. Ale zhubnout můžete i bez cvičení. Ke zhubnutí žádný trénink nepotřebujete. Chcete vědět proč?

Protože stačí změna stravy. Zkráceně. Ale my vám to rádi vysvětlíme podrobněji.

Celé téma hubnutí by se dalo vysvětlit asi takto. Tělesný tuk (tzn to, čeho se většinou chcete zbavit) je zásobárna nevyužité energie uschovaná tělem na horší časy v podobě tukových polštářů všude po celém těle. Tělo ukládá tuky do těchto zásob především v případě, když je energetický příjem člověka vyšší než jeho energetický výdej. Energetický příjem je jídlo a pití. Energetický výdej jsou tělesné funkce člověka a pohyb člověka. Spalovat tuky (hubnout) začnete pouze tehdy, pokud bude váš energetický výdej vyšší než energetický příjem. To znamená, že vaše tělo musí pracovat a hýbat se více, než kolik toho sníte. Neexistuje žádná cesta, jak toto obejít. Všechny reklamy na hubnoucí nesmysly spoléhají jenom na to, že lidé nevědí tento fakt. Ještě jednou - energetický výdej musí být vyšší než energetický příjem.

Toho docílíme pouze dvěma způsoby. Buď budeme pracně cvičit, běhat, jezdit na kole, tvrdě pracovat, nebo vykonávat jakoukoli jinou pohybovou aktivitu, kterou zvýšíme svůj energeticky výdej natolik, že bude vyšší než energetický příjem. Nebo si sáhneme na jídlo, tím snížíme energetický příjem pod hranici energetického výdeje. Nebo budeme dělat obojí najednou. Jinak řečeno, kdo chce zhubnout, musí buď začít makat jako šroub, nebo se začít omezovat v jídle, nebo ideálně makat jako šroub a omezovat se v jídle.

Nicméně z toho je jasně patrné, že STAČÍ ÚPRAVA STRAVY A PŘITOM NEMUSÍTE CVIČIT A PŘESTO BUDETE HUBNOUT. Ba co víc, úprava stravy má na výsledek hubnutí několikrát vyšší vliv než zvýšení pohybové aktivity. Jinak řečeno, kdo upraví stravu správným směrem a nebude cvičit, zhubne daleko více než ten, kdo stravu neupraví a začne sportovat jako blázen třeba každý den.

Teď jenom doufáme, že si nikdo nemyslí, že tímto zatracujeme sport. Je nespíš jasně patrné, že zrovna pro nás je sport na prvních místech v našich životech. Sportem se posilují svaly, tvaruje postava do chtěných výsledných tvarů a ať už má člověk jakýkoli cíl ve světě zlepšování vzhledu své postavy, se sportem to půjde vždy ještě rychleji a ještě lépe. Jen chceme všem nezasvěceným lidem říct, že sport v žádném případě není ke zhubnutí nutný. Většina našich klientů (viz Proměny našich klientů) vůbec necvičí, svých výsledků dosáhli pouze úpravou stravy jídelníčkem od nás.

Takže nezapoměňte - abyste začali hubnout, nemusíte začít cvičit, stačí začít správně jíst.

  NEDÍVEJTE SE POUZE NA KALORIE

Dotaz: "Kolik mám za den sníst kalorií?"
Odpověď: "Víte, to je špatně položená otázka."

Výsledky na cestě za změnou fyzické kondice se odvíjejí od denního energetického příjmu a výdeje. Tato veličina vyjadřující se v jednotkách kcal nebo KJ, chcete-li, je hodnotou ukazující celkový součet všech složek potravy, ze kterých tělo může čerpat nějakou energii. A lidé z tohoto odvozují, zda jedí dietně. Ale pohled pouze na hodnotu energie nestačí.

Ona totiž není kalorie jako kalorie. Nutriční hodnoty potravin (bílkoviny, sacharidy a tuky) udávají v součtu energetickou hodnotu (kcal) dané potraviny. 1g bílkovin je 4kcal, 1g sacharidů je 4kcal a 1g tuku je 9kcal. Lidé si pak někde spočítají, že pokud sní třeba nějakých 1600kcal na den, že budou na velikosti ztrácet rychleji než píchlý balón, ale pak se diví, když tomu tak není.

Vezmeme si obecnou situaci. Člověk se někde dozvěděl, kolik kalorií za den by měl sníst a jedná podle toho. Ale ono daleko víc záleží, z čeho ty kalorie jsou. Tak jako není 95kg hmotnosti tlustého muže shodných s 95kg hmotnosti vysportovaného muže (i když pán vlevo je určitě těžší než já, šlo jen o příklad a vhodnou fotku), tak úplně stejně záleží, jestli je hodnota kcal tvořena převážně tukem, nebo sacharidy, případně bílkovinou. Určitě budete souhlasit, že pokud budete pravidelně denně jíst kostku másla, nebo denně sníte 1,5kg libového masa, že to bude pro lidské tělo rozdíl. Máslo je tvořené převážně tukem a maso je tvořené převážně bílkovinami. Přitom výsledná energetická hodnota obou potravin bude víceméně stejná. Ale ten tuk z másla Vám v těle půjde do vašich tukových zásob, ale ta bílkovina z masa ne. Nepřiberete z ní tuk. Bílkovina se použije na stavbu svalů, přebytečný zbytek se pak složitou transformací použije na energii pro tělo a další děje. Trávení bílkovin je navíc energeticky náročné, což je další spotřeba energie navíc.

PS: Toto byl jen extrémní příklad. To nebyl popis ideálního stravování. Ať nikdo ve slepé víře, že se právě dozvěděl ideální recept na štíhlou linii, nevběhne do prvního řeznictví a jako tygr po roce na zelenině se nevrhne skokem přes pult na první biftek...

Tím chceme celou dobu říct, že ani tak nejde pouze o hodnotu kcal. Jde především o to, kolik z toho jsou bílkoviny, které jsou stavebním materiálem pro svaly, kolik je z toho sacharidů, které jsou rychlým momentálním zdrojem energie pro tělo a kolik z toho jsou tuky jakožto záložní energie ukládající se do zásob. Samozřejmě každá složka má i plno jiných úloh, v tucích se např. rozpouštějí vitamíny atd, ale šlo o nastínení základů. Navíc každý člověk musí mít poměr těchto hodnot v potravě jiný. Silově cvičící člověk potřebuje výrazně odlišný poměr nutričních hodnot než člověk, jehož největší silovou výzvou dne je natáhnutí se pro mobil položený daleko od postele. Jde o přesný poměr těchto nutričních hodnot pro daného člověka na den, stejně tak je následně důležité, do kolika jídel denně toto rozdělíte a ve které části dne v daném jídle převažuje která složka. Toto je ta správná cesta.

Takže nezapomeňte - neřešte ani tak denní kalorický příjem. Zajímejte se spíš o to, kolik bílkovin, sacharidů a tuků za den sníte.

  JAK VYBRAT DOBRÉHO TRENÉRA?

Poslední dobou se setkáváme s novým fenoménem. S trenéry k ničemu. Chcete poradit, jak poznat dobrého trenéra?

Toto téma nás dráždí už dlouho. Poslední dobou se s fitness trenéry roztrhl pytel. Každý, kdo třeba jen zaslechl slovo posilovna, si dnes může udělat trenérský kurz. My jsme dokonce narazili i na takové specialisty, kteří teprve až na trenérském kurzu byli poprvé v životě v posilovně. Jakou cestou došli tito lidé k závěru, že zrovna oni budou schopni někoho správně trénovat, je nám záhadou.

A pak to tak i vypadá. Posilovny jsou plné "neviditelných" ochablých panáčků s tričkem s nápisem TRENÉR, které na nich visí jako na věšáku a bez kterého by ani nebylo poznat, kdo tady koho trénuje. Dále pak trenérek, které by samy potřebovaly tak 10 kilo tuku dolů atd. Cvičíte si a vidíte, jak chudák klient slepě věřící svému trenérovi, který je s bídou o jednu lekci napřed před svým klientem, vykonává skoro všechny cviky technicky špatně, s neodpovídající váhou, se špatným počtem opakování, sled cviků nedává smysl a vlastně se jedná pouze o ztrátu času a peněz. Na jakékoli výsledky zlepšení vlastní formy pak tito klienti čekají marněji než na vrácení finanční půjčky, kterou v zoufalství půjčili věčně zadluženému kamarádovi. V takovou chvíli kroutíme hlavami zleva doprava takovou rychlostí, že nám ani nejde ostře vidět obličej. Takhle tedy opravdu NE.

Jak je to tedy správně?

Za prvé, kdo nedokázal vypracovat sebe, nepomůže ani Vám. Trenéři mající postavu člověka, do kterého byste v životě netipli, že kdy držel činku, jsou Vám k ničemu. Ten člověk prostě musí opticky výrazně vyčnívat nad ostatními. Jeho výsledky musejí přesvědčit. Jak by Vás mohl něco naučit, když to ani sám neumí? To je logické, že... A pokud už dechvyrážející kondici nemá, měl by mít aspoň důkaz o tom, že ji někdy v minulosti měl. Rady ohledně financí taky nebudete poslouchat od finančního poradce žijícího v podnájmu v garzonce, který na schůzku přijede na mopedu.

Za druhé, promluvte si s ním a trvejte na tom, ať je to inteligentní člověk překypující znalostmi z oboru. Trenér musí odborně zodpovědět každý váš dotaz. Hlupák Vás nic nenaučí, nic nevysvětlí, sám neumí studovat, tím pádem bude mít zkreslený pohled na věc, omezené vnímání, znalosti, vědomosti a schopnost učit.

Za třetí, podívejte se na jeho klienty. Vídáme desítky lidí, které trénují trenéři z okolí, a ti klienti jsou stále stejní. Co to má znamenat? Nejpozději za 3 měsíce musí být klient úplně někým jiným. Mnoho trenérů totiž trénuje slabě, klienta nechají vyloženě flákat, často ho dokonce nechají cvičit technicky špatně. A budují si tzv věčné klienty. Nevýhodou je, že toto bývá často vinou klienta. Klienti bývají často leniví, nechtějí "dřít", vymlouvají se, chození do fitka mají jen jako alibi sami pro sebe. A kdyby ti trenéři byli natolik přísní, nakolik by si přáli být, nemusel by jim zůstat jediný klient. Nebo v tom často hraje roli i obava žen z nechtěného a přehnaného svalového přírůstku. To vše víme. Ovšem trénink musí být namáhavý. Dobrý trenér umí namotivovat, umí vysvětlit správnou cestu a vyvrátit mýty. Když se podíváte na naše klienty, které jsme my trénovali osobně (facebook, galerie Proměny klientů a tam např Aneta, Dušan a další), vždy uvidíte markantní pokroky. Tak je to správně.

Jsou i další faktory ovlivňující výsledek. Tím hlavním je správná strava. Ale trenér, který své klienty slepě trénuje a nevysvětlí jim důležitost správné stravy nutné pro dosažení dobrého výsledku, dělá tímto velkou chybu. Bez správné stravy můžete cvičit i roky bez viditelného výsledku. Toto musí každý dobrý trenér vědět. Oblast fitness, to není jen práce, to je životní styl. Pokud jím sám trenér nežije, pak nemůže dobře trénovat.

Takže nezapomeňte - dobrý trenér nepotřebuje nápisy na tričku a certifikáty. Dobrý trenér musí jít poznat od pohledu a jeho klienti musejí mít výsledky. Kdo něčeho nedosáhl sám na sobě, ten to ani nemůže nikoho naučit.

  CHCI ZPEVNIT, JAK NA TO?

Pomůžou na zpevnění zadku, stehen a břicha dřepy, výpady a sedy lehy? Nebo jaký cvik zařadit? A nepřiberu z toho do stehen? Nezmohutním ještě víc? Toto dnes důkladně probereme.

Kdyby měly dotazy na hubnutí svou hitparádu, tak tato otázka by obsazovala první místo až na výjimky asi navždy. Abychom ale mohli rozebrat, co je na zpevnění nejúčinnější zbraní, musíme si především vysvětlit, co to vlastně to zpevnění je. Protože stejně jako většina jiných témat i toto je chápáno od zákládů špatně a to vede i k chybným závěrům a zbytečným pokusům, jak dosáhnout dobrého výsledku.

Většina lidí vnímá zpevnění těla jako určité zlepšení formy těla. Své tělo lidé vnímají jako měkké, ochablé, přičemž doufají, ze cvičením se ta hmota trochu zvedne, chytne nějaký tvar, ztvrdne na dotyk a celkově bude lépe vypadat. A hledají na to vhodné cviky. Pokud to taky takto vnímáte, pak tuto teorii zahoďte rychleji než zápalku, jejíž plamen se nekompromisně blíží k vašim prstům.

Jak to doopravdy je? Co se skutečně děje? V těle není žádná hmota. Tělo má jasně dané složení. Pomineme-li orgány, kosti atd, tak laicky vysvětleno má tělo především a pouze svaly a tuky. Žádná jiná hmota, která by šla tvarovat, tam není. Lze si udělat jednoduchý test třeba na své noze. Zatnete-li svaly své nohy a zkusíte-li ji prohmatat, tak cokoli, co není vyloženě pevné na dotyk, je tuk. A to, co je pod ním, to pevné, to je sval. A zpevnění není nic jiného než spálení všech těch tuků a posílení těch svalů pod nimi. Čím více budou tuky ubývat a svaly přibývat na síle, tím více se bude "ona hmota" zvedat, chytat tvar, bude pevnější na dotyk, vše půjde přesně tím směrem, kterým chcete.

A jak toho docílit? Dřepy nebo sedy lehy skutečně pomůžou pouze těm geneticky nejnadanějším. Ale 95% lidí na to musí jít jinak. Cvičením samotným zřejmě onu vrstvu tuku nikdy nespálíte. Pouze úprava stravy správným směrem vám pomůže zbavit se těch tuků. A trénink to celé ještě podpoří, navíc stimuluje svaly k růstu a zpevnění. Ale nelze spoléhat jen na cvičení, nebo hledat jeden ideální cvik. Žádný neexistuje. Někdy začnou svaly růst rychleji, než se dostaví úbytek tuku. Ale to není důvod podlehnout hluboké panice, v zoufalství se úplně přestat hýbat a častokrát ještě nasadit i hladovku. NE. Důležité je vytrvat. Každá snaha chce svůj čas. Jednou ty tuky dolů půjdou a pěkné svaly vykouknou na povrch. Jen žádnou paniku, že naberete na objemu. To je velká chyba.

Odpověď na dněšní otázku, jak se zpevnit, tedy je - žádné cviky vás jen tak nezpevní. Potřebujete spálit tuky a posílit svaly a na to samotné dřepy s nejvyšší pravděpodobností nebudou stačit. Musíte změnit především stravování. Spalovat tuky jde především správnou stravou. Strava na to má ten největší vliv. Jestli chcete cvičit, cvičte celé tělo a ne jen některé partie. Není nic horšího než postava, která má posílené jen některé svaly.

Takže nezapomeňte - zpevnit znamená posílit svaly a spálit tuky, o nic jiného se nejedná.

  DOPLŇKY STRAVY A SUPLEMENTY, KTERÉ MAJÍ SMYSL

V dnešní době jsou obchody a e-shopy plné nekonečného množství doplňků, suplementů a různých přípravků, které mají pomoct zlepšit svalový růst, spalování tuku, regeneraci, nebo samotný trénink. Ale pokud se v tématice vyloženě neorientujete, pak můžete být vystaveni problému rozpoznat, který doplněk je k něčemu dobrý a který je k ničemu. Mnoho doplňků má totiž pouze placebo účinek. My se vám teď pokusíme říct, které doplňky jsou podle nás užitečné.

PROTEIN - asi nejčastější a nejdůležitější suplement, co existuje. Je to vlastně bílkovina v ochuceném prášku, který má po smíchání s vodou podobu často velmi chutného koktejlu. Má pomoct rychle dodat tělu potřebné množství bílkovin. Trénující člověk namáhá svaly, svaly rostou z bílkovin a takový člověk má daleko vyšší denní potřebu bílkovin než člověk necvičící. V dietě je rovněž doporučen vyšší příjem bílkovin jako ochrana svalové hmoty před jejím spalováním jakožto náhradního zdroje energie. Jíst extrémní porce masa, vajec a mléčných výrobků pro splnění takového denního limitu bílkovin zbytečně zatěžuje trávicí trakt, navíc s sebou často nese i nechtěnou porci tuků. Protein je ideálním řešením. Existují i neochucené proteiny, které jsou vhodné jako náhrada bílé mouky při vytváření vlastních netučných receptů. Proteinů je mnoho druhů, syrovátkový, ze sušených vaječných bílků, z hovězího masa, sojový atd. Obsah bílkovin je rovněž různý. Doporučujeme proteiny s obsahem bílkovin nad 70%.

BCAA - nejspíš druhý nejdůležitější a nejfunkčnější doplněk stravy. BCAA mají chránit svalovou hmotu během tréninku před pálením vlastních svalů při vysoké zátěži. Proto je užíváme především v tréninkový den. Účinné dávkování BCAA se asi ze všech doplňků nejvíce odlišuje od toho, které předepisuje výrobce. Důvodem je nejspíš jejich vysoká cena. Přitom účinná dávka BCAA je asi 0,22g BCAA na 1kg hmotnosti cvičence denně. Pod tuto hranici je nemá smysl užívat. Pokud chce člověk přesto šetřit, ať si raději vezme účinnou dávku jen na trénink těch partií, které chce zlepšit nejvíc, než je brát pravidelně v neúčinných dávkách.

GLUTAMIN - Glutamin je aminokyselina, která tvoří až 60 procent obsahu aminokyselin ve svalových buňkách. Stimuluje syntézu proteinu dodáváním dusíku do svalu, snižuje svalový katabolizmus při cvičení, prodlužuje výkon díky lepšímu doplňování glykogenu do svalu při energetické krizi, urychluje regeneraci.

CREATIN - je vhodný především pro muže a spíše do objemového období, doslova pomáhá k nárůstu svalové hmoty. To proto, že spolu s kreatinem se dostává do svalu voda. Svaly pak budí mohutnější a kulatější dojem. Dostatečná hydratace svalové buňky příznivě ovlivňuje anabolické děje v ní, zvyšuje proteosyntézu bílkovin a minimalizuje odbourávání svalů. Údajně pomáhá i lepšímu spalování tuků.

TRIBULUS - doplněk vhodný pro muže při snaze budovat svaly. Tribulus dokáže zvýšit vylučování mužského pohlavního hormonu testosteronu. Stimuluje tělo k výrobě luteinizačního hormonu LH. Když se zvedne hladina LH, zvedne se i přírodní vylučování mužského pohlavního hormonu testosteronu. Je zbytečný pro mladé muže do dvaceti let, kteří mají vlastní hladinu testosteronu na tak vysoké úrovni, že ji tribulus nepomůže už nijak navýšit. Naopak čím starší muž, tím znatelnější účinek.

GAINER - je vlastně jen ochucený cukr, který po smíchání s vodou vytvoří chutný koktejl. Pomáhá budovat svalovou hmotu jedincům, kteří mají neuvěřitelně rychlý metabolismus a potřebují proto opravdu vysoký denní energetický příjem, aby jim svaly vůbec rostly. Je vhodný rovněž jako potréninkový nápoj k rychlému doplnění hladiny sacharidů ztracených těžkým tréninkem.

AMINA - pomáhají především k lepší regeneraci svalové hmoty po těžkých tréninzích.

ARGININ - funkcí argininu je tvorba oxidu dusnatého (NO), který v organismu způsobuje rozšíření cév, které zásobují pracující svaly krví. Slouží ke zlepšení tréninku, užití argininu v potréninkové fázi díky zvýšenému prokrvení urychlí regeneraci, vyplavení metabolitů a doplnění zásob glykogenu (krevního cukru) ve svalových vláknech.

PROTEINOVÁ TYČINKA - ideální svačinka na cesty. Je zdrojem bílkovin (jako protein). V ideálním případě má co nejméně tuku a cukru. To už ovšem zdaleka nesplňuje každá proteinová tyčinka. Některé proteinové tyčinky mají tolik cukru a tuku, že to jsou vlastně obyčejné sladkosti. Na druhé straně stojí například tyčinky MyProtein, jejichž obsah tuku a cukru je tak nízký, že jsou vhodné i do té nejostřejší diety.

ARAŠÍDOVÉ A MANDLOVÉ MÁSLO - jde vlastně o klasickou potravinu, jenže ty bývají často doplněny o olej a dochucovadla, která z nich udělají jen zdroj nekvalitních tuků. Naopak másla bez přidaných olejů atd jsou vhodným zpestřením stravy. A především jsou zdrojem kvalitních tuků - nenasycených mastných kyselin.

Co považujeme naopak za nesmysl, to je zástup spalovačů tuku. Určitě se najde spousta lidí, co nám začne vytýkat, co to plácáme, protože jim spalovač moc pomohl. Fajn, my vám ovšem stejně nevěříme. Málokdo totiž prodělal dvě na chlup stejné diety, jednu s pochybným spalovačem, druhou bez něj a pak porovnal výsledky. Všechny nám známe běžně dostupné spalovače tuku mají především placebo efekt. Opravdu funkční spalovač tuku je snad vždy na lékařský předpis. A to proto, že aby fungoval, musí zrychlit metabolismus. Což většinou znamená urychlit krevní tep, krevní tlak a tělesnou teplotu. Tohle vám legálně a bez předpisu nikdo nesmí prodat. Opravdu funkční spalovač tuku je snad pouze clebuterol, který je mimochodem na seznamu dopingových látek. Než vkládat peníze do pochybných spalovačů tuku, to si raději kupte kvalitní jídlo nebo BCAA a uděláte lépe.

Dále pak nefandíme drtivé většině přípravků majících zajistit tzv kladnou dusíkovou bilanci. Tu vám v reálu skutečně zajístí především velké množství bílkovin ve stravě a pak taky (a to především) anabolické steroidy (nemusíme asi říkat, že jde opět o doping). Je však spousta výrobků slibujících to samé na základě dlouholetých studií. Tady si ovšem dovolíme citovat jednoho našeho přítele: "I když někdo něco zkoumá třeba dvacet let, pořád mohl vyzkoumat jen velké h***o". Je to naprostá pravda a mnoho cvičenců sami přiznávají, že tyto výrobky používají spíše jako nakopávač do tréninku. Ale k tomu vám stačí i silná káva, případně kofein v tabletách. A obojí vyjde o dost levněji.

Pak nefandíme všem výrobkům, které uvádějí obsah nějaké zázračné látky, o které nikdo nikdy neslyšel a která má údajně pomoct ať už jakémukoli účelu. Snad všechny námi uvedené doplňky jsou látky tělu vlastní, případně látky, které tělo může získat i z běžné stravy. Cokoli mimo tento okruh je vždy silně podezřelé.

Takže to byl takový stručný výčet doplňků, které mají a nemají smysl. Samozřejmě neříkáme, že žádný jiný doplněk nefunguje. Jen si můžete být jisti, že s doplňky, které jsme uvedli, rozhodně nešlápnete vedle.

  DIETA ZAČÍNÁ V OBCHODĚ

Málokdo se může pochlubit vůlí pevnou jako námořnické lano. Stejně tak ne každý umí svůj cíl štíhlé linie umístit na žebříčku vlastních hodnot před chutě. Pak často slýcháme: "Já už jsem to nevydržela a snědla celou čokoládu". Otázka však zní: "Jakto, že ji doma vůbec máte?"

Je velmi užitečné uvědomit si, že co si nekoupíte, to později doma nemůžete sníst. Důležité je doma ta lákadla v podobě sladkostí prostě nemít. Stejně tak jako příležitost dělá zloděje, způsobuje sladkost zákeřně položená na poličce zbytečné pokušení. Vše začíná při nákupu v obchodě. Udělejte si předem plnohodnotný seznam potravin, které potřebujete a nekupujte si nic navíc s falešnou obhajobou, že se to někdy může třeba hodit. Dodržte svůj seznam. Do obchodu jděte najedení, pokud je to aspoň trochu možné. S plným žaludkem se nad jídlem totiž přemýšlí úplně jinak než ve stavu, kdy je člověk pokroucen hladem do té míry, že leze po zemi téměř po čtyřech a rukou blíže k regálu hrne do košíku vše, co je na něm položeno, důsledněji než horský sněžný pluh.

Teď přichází ovšem určitě vlna výmluv a pseudodůvodů, proč toto není možné splnit. Například výmluva, že to není na dietní období, ale na potom. Nebo pro návštěvy, které by někdy třeba mohly přijít. A nespočet dalších výmluv. Ruku na srdce - jsou to jen řeči, vše toto kupujete pro sebe, víte to a vlastně si už předem tímto připravujete ornou půdu pro své vlastní budoucí selhání. Už předem počítáte a plánujete sběhnutí od pevné vůle a od dodržování svého plánu.

Můžete ovšem namítnout jedinou skutečně opodstatněnou výmluvu: "Jo, ale já nebydlím doma sám/sama a ostatní členové domácnosti v žádné dietě nejsou, děti sladkosti milují a manžel/manželka mi na moji dietu zvysoka kašle". Aniž bychom měli odvahu někomu mluvit do chodu domácnosti, napíšeme pouze pár rad, které buď využijete, nebo nevyužijete. Co se dětí týče, ty žádné sladkosti ke svému zdravému vývoji nepotřebují. Nepotřebují mít doma zásobu čokolád jako na roční život v protiatomovém krytu. Sladkost jednou za čas částečně ukojí jejich chutě a určitě toto omezení prospěje jejich zdraví. Když při návratu z obchodu rozdáte dětem pár mlsek, ty si je zběsile rozeberou a nejspíš i ihned snědí a doma opět žádná zásoba nezůstane. Dětem změna sice může chvíli vadit, ale hlavní autoritu by měl mít doma rodič a ne chutě malého dítěte. Může z toho časem vzniknout i krásný rituál v podobě těšení se na návrat rodiče z obchodu. A partner si může sladkosti a podobné mlsky koupit a sníst sám mimo domov například v práci a podobně. Rozumný a tolerantní partner vás ve vašem snažení podpoří. Člověku, který se snaží přestat kouřit, také nebude rozumný partner foukat kouř přímo pod nos. A pokud ano, mrzí nás, že v této situaci nemáte žádnou podporu.

Takže nezapomeňte - dieta zažíná v obchodě a co si nekoupíte, to později doma nemůžete sníst.

  NEOTÁČEJTE SE K PRAVDĚ ZÁDY

Kdekomu se podaří pozvolna během několika let přibrat mnoho nechtěných kilogramů navíc. Začne to nenápadně, pomalými pravidelnými přírůstky. Otevření očí po čase nad takovým výsledkem pak umí nepříjemně pokazit náladu. Přitom to tak ale nemuselo vůbec dopadnout.

Přírůstek 2-3 kilogramy nechtěné váhy ročně si kdekdo umí sám před sebou ospravedlnit. Byl to těžký rok, bylo hodně práce, stresu, málo času věnovat se sobě samotnému. 2-3 kila nejsou nic, co by člověka mělo děsit. Ale pokud se toto podaří zopakovat 5 až 10 sezón za sebou, přijde jeden den moment, kdy člověk otevře skříň, uvidí odsunutou hromádku nepoužitelného oblečení a se slzou v oku zavzpomíná na minulost, kdy se v nich vesele proháněl po večírcích a rozdával radost všemi směry. Nyní úplá trička vystřídaly volné na břiše plachtící modely, které mají jeden jediný úkol - skrýt to, že jsme na sebe neměli čas.

Každý malý přírůstek je přírůstek. Je vhodné všimnout si každého výkyvu. Ne snad kvůli přehnaným sklonům k narcismu. Ale kvůli tomu, že vše je lepší zastavit hned v počátcích. Pokud si člověk včas uvědomí, že se něco děje, že už nemůže jíst to co dřív, aniž by přibíral, že s přibývajícím věkem jeho metabolismus zpomaluje jako dítě, které vběhne do moře, pak má velkou pravděpodobnost, že nebude v budoucnu muset řešit problémy, jak se z toho stavu vyhrabat a vrátit zpět. Je třeba neotáčet se zády k tomu, co se očividně děje, i když se to děje velmi pomalu a nenápadně. Zhubnout dvě, tři, nebo možná pět kilo je pořád snadné. Snažit se zhubnout 20 kilo je už ale skutečná výzva a většinou vyžaduje převrácení dosavadního způsobu životosprávy úplně vzhůru nohama.

Takže nezapomeňte - co nenaberete, to se nebudete v budoucnu muset snažit zhubnout:-)

  MNOŽSTVÍ TUČNÉHO JÍDLA V DIETĚ

Taky jste už museli poslouchat ve svém dietním období otázky typu - "Ty jsi v dietě a jíš toto? Víš, jak je to tučné?"

A nebo už jste stáli na opačné straně a byli jste to vy, co se na něco podobného někoho ptali...? Pak je na čase si přečíst tento článek.

Správná strava je důležitá a je třeba hledět na tuky a na jednoduché cukry. Ale jde především o jejich množství. To znamená, že když váháte mezi nákupem vaječných a bezvaječných těstovin a řešíte, že jedny mají více tuku, když se přitom jedná nějaký gram a na stejnou váhu srovnání dáváte, jestli si dát a nebo nedát zákusek, který má ovšem třeba 50g tuku, tak je to přesně ta situace. Nebo když s výčitkami váháte, zda si do 1,5l láhve s čistou vodou cvrknout pár kapek sirupu, které mají třeba 5g cukru a stejně vnímáte 1,5l láhev cocacoly, která má 150g jednoduchých cukrů, je to podobný případ.

Takové skromné prohřešky tělo vlastně ani nezaznamená, vám to ovšem může vaši dietu silně zpříjemnit. Uvědomte si tedy především to, kolik se čeho jí a ne jenom to, co je tučné a co ne. Málo tučná potravina vám ve velkém množství totiž uškodí několikanásobně víc než miniaturní množství tučného či přeslazeného doplňku.

Takže nezapomeťe - vykašlete se na zažitá dogmata o tom, co je dietní a co není a přemýšlejte především nad tím, kolik čeho vlastně sníte.

  BAZÁLNÍ METABOLISMUS

Hodně lidí nám píše dotazy ohledně stravy a pokrytí bazálního metabolismu.

Někdy máme ale pocit, že vlastně ani sami nevíte pořádně co pojem bazální metabolismus znamená a jak vlastně zjistíte jeho hodnotu, takže to trochu objasníme:-).

Bazální metabolismus BMR je energie, kterou naše tělo spotřebuje za 24 hodin v klidové fázi (spánek), jakákoliv aktivita navíc (přemýšlení, chůze, čištění zubů, žvýkání...až po sport) jeho hodnotu zvyšuje.

Vliv na hodnotu BMR má tedy denní aktivita člověka, ale také stavba těla.

Jinou hodnotu bude mít žena vážící 70kg a muž vážící 70kg, jde o to, že muž má více svalové hmoty a žena více tukové tkáně, sval spotřebuje mnohem více energie než tuk, čili toto znamená, že muž má hodnotu BMR vyšší.

Obecně tedy platí, že čím více svalové hmoty, tím vyšší BMR.

Proto je třeba znát množství svalové hmoty a tukové tkáně ve svém těle, abyste mohli určit BMR!! Tuto hodnotu nelze přesně spočítat.

BMR zjistíte změřením u odborníka nebo přibližnou hodnotu změří přístroje jako Inbody či Bodystat.

Co z toho tedy vyplývá? Pokud tuto svou hodnotu neznáte, neopírejte se o hodnoty z různých tabulek a aplikací na internetu, nejsou přesné a vám akorát popletou hlavu.

  NENÍ TO TAK SNADNÉ, JAK SE ZDÁ

Dobré netučné poledne. Dnes jsme se rozhodli objasnit, jaké výsledky můžete očekávat při určitém druhu nasazení. Často čteme vzkaz: "Mi by stačilo být jako pán (nebo paní) na úvodní fotce Netučných". No a teď bychom si mohli říct, co je pro to "tohle by mi stačilo" třeba udělat .

Máme radost, že nás lidé vnímají jako svou motivaci a možný cíl na své cestě za proměnou postavy. Musíme ale taky poukázat na to, co za naším výsledkem stálo za dřinu. Nechtěli bychom totiž, aby demotivovaní nadšenci po dvou měsících snahy zahodili veškeré naděje jen proto, že jejich břišní svaly stále ještě nemají takové prohlubně, aby do nich byli schopni ukrýt i ovladač od televize.

Lidé mají zafixováno, že cvičením rostou svaly. Stačí cvičit a svaly rostou. Dokud budou cvičit, tak porostou dál. A až už jim to bude stačit, můžou přestat cvičit a jsou ve svém cíli. Navždy. Tak přesně takto to nefunguje. Věta typu: "Já vypadat jako ty, tak už necvičím..." by při doslovném dodržení znamenala pád zpět do původní formy-neformy rychlostí blesku. Pro dosažení dané formy je třeba dřít, ale pro její udržení taky. A navíc úplně stejně intenzivně. Abyste v autě zrychlili na 200km/h, musíte dát plyn hodně na podlahu. A abyste tu rychlost udrželi, nesmíte ten plyn ubrat.

K dosažení takovéto formy je zapotřebí vše dělat na maximum. Je třeba mít naprosto jasno v oblasti tréninku, tréninkových metod, stravování mít dořešené do naprostých detailů, nesmí Vám scházet jediný vitamin, složka potravy, deci vody, vlastně nesmíte udělat absolutně žádnou sebemenší chybičku z pohledu tohoto sportu. Intenzita tréninku musí být taková, že je to pro drtivou většinu lidí naprosto nemyslitelné, stravování musí být za hranicí zdravého rozumu, protože si nesmíte dovolit jediné zaváhání. V objemovém období se např. 8-10 týdnů věnujete permanentním silovým tréninkům a jídelníček máte doslova za 3-4 dospělé muže a ať už máte nebo nemáte hlad, musíte to sníst. Tělo se neptá, zda máte chuť, pro daný nárůst potřebuje dané hodnoty příjmu potravy. V dietě máte tréninky ještě častější a jídelníček velmi přísný. Trvá 3 měsíce a Vy se musíte na jakoukoli změnu v denní rutině (koupaliště, odpolední výlet, cokoli, co považujete za zcela normální) dlouho dopředu připravovat, aby Vás nezaskočil okamžik, že jste mimo svou kuchyň, když zrovna zazvoní budík oznamující nutnost přijmout určitou porci sacharidů a bílkovin. Pokud to do puntíku nesplníte, tělo se Vám odmění ztrátou formy a průměrným výsledkem. Když tyto cykly objemu a diety budete několik let opakovat, tak se pak po čase vybičujete postupnými krůčky k lepšímu výsledku až do podobné formy, jakou mám na úvodní fotce Netučných (ženy to mají trochu snadnější, pokud se tedy přímo nevěnují kulturistice). Teda ještě za předpokladu, že budete mít podobnou genetiku. Uděláte pár fotek a danou formu budete schopni udržet na stejném procentu možná tak dva týdny, než tělo začne padat na svalovém objemu v důsledku dlouhodobé diety. Budete muset začít normálněji jíst. Kvůli tomu ale po třech měsících nejpozději už bude ona extrémní vyrýsovanost dávno pryč. Zůstane jen působivý svalový objem a štíhlá linie.

Tím jsem chtěl nastínit, co to obnáší. Slovní spojení "stačí mi to" tedy není úplně na místě. Ono je to nejen velmi těžko dosažitelné i při 100% nasazení, ale především dlouhodobě neudržitelné. Mnoho lidí by pak mohlo být zbytečně zklamáno.

Na druhou stranu toto platí jen tehdy, bavíme-li se o opravdu maximálním výsledku. Normální krásná sportovní postava nevyžaduje možná ani 30% této snahy a takového přístupu. Každým procentem dál pak ale nutná snaha exponenciálně roste. Ještě lehčí to mají ženy, které svalový objem vlastně téměř nezajímá a řeší především pouze úbytek tuku. To je pak daleko snadnější. Správným jídelníčkem zredukují své tukové zásoby a cvičením případně jen zpevní tělo a svaly lehce vykouknou. A všechny nás limituje především naše genetika. Někdo nepřibere ani gram tuku, i kdyby denně snědl 15 kostek másla a někdo přibere dvě kila jenom proto, že v televizi zaslechl slovo hamburger.

A proto nezapomeňte - vrcholová sportovní forma je otázkou maximální dřiny a dobré genetiky, ale elegantně sportovní postava je reálný cíl úplně pro všechny.

  VÝBAVA NA TRÉNINK

Posilování, fitness, kulturistika, běhání na páse, ať už tento sport pojmete jakkoli, má každá jeho sféra jeden společný faktor a tím je návštěva posilovny. Narozdíl od většiny ostatních sportů na první pohled k jeho vykovávání nepotřebujete nic víc než odhodlání se do něj pustit. Nepotřebujete kupovat drahé kolo, ani tenisovou raketu, stačí přijít do posilovny. To je ale jen první dojem. Pokud se někdo nechá unést touto úvahou, bude jeho první příchod do posilovny ostatními ihned odhalen. Při troše snahy a zájmu o kvalitní vybavení pro cvičení ale můžete hned na první pohled působit jako ostřílený profesionál, ale především si můžete trénink hodně zpříjemnit a vyvarovat se zbytečným nepříjemnostem.

Asi nikdo nebude polemizovat o tom, že základem bude vhodné sportovní oblečení. Správně. Ale ne ledajaké. Co se hodí například pro golf, není hned to pravé pro posilovnu. Ideálem je prodyšné oblečení, které bude tělu co nejméně bránit v pohybu, ale zároveň udrží svaly a klouby v teple.

Jelikož fyzická námaha produkuje teplo a teplo těla produkuje pot, budete ihned zařazeni do skupiny ohleduplných návštěvníků, když s sebou budete mít ručník, který vždy položíte na lavičku/stroj, kde hodláte cvičit. Přecejen vidět v posilovně lavičku, po které stékají prameny cizího potu, může v leckom vyvolat myšlenku, že jediné její další možné použití spočívá ve vyhození z okna, polití benzínem a spálením na popel. Pro tento účel poslouží jakýkoli ručník, i když sportovní ručník asi splní svou funkci o trochu elegantněji než dvoumetrová osuška, kterou jste v obchodě dostali k mýdlům . Další výhodou je fakt, že stroj, na kterém je rozprostřen ručník, vysílá ostatním lidem signál, že je zrovna obsazen a že na něm cvičíte.

Kvalitní sportovní pevná obuv je ideálním způsobem, jak si ve fitku nezvrtnout kotník. Letní pantofle sice působí uvolněně, ale upocená noha v gumové pantofli se může cvičenci při mnoha krkolomných cvicích navždy vymstít.

Trénink je namáhavá a časově zdlouhavá záležitost. A během ní přichází žízen. Častokrát je možné koupit si pití na baru v posilovně, některá zařízení mají dokonce při honbě za finančním ziskem zákaz nošení si vlastních nápojů. Ale pokud můžete mít vlastní pití, uzavřená bandaska je ideálním řešením. Oslepeni zdrcující únavou totiž někteří cvičenci často sklenici s vodou umístěnou na zákeřném místě přehlédnou a hned je rozlito všude kolem.

Mozoly na chlapské dlani sice můžou působit mužným dojmem, ale pokud o ně nestojíte a nebo pokud jste žena, fitness rukavice tento problém navždy eliminují.

Pak jsou zde závěrem doplňky pro silový trénink. Těžké dřepy silně namáhají kolena a jejich zpevnění omotávkou zajistí kloub ze všech stran a pocit při pohybu je pak jistější. Nehledě na zlepšení fyzického výkonu. Stejnou úlohu může mít opasek zpevňující při dřepech a tréninku zad celý trup. Pro těžké cviky na záda, přítahy velmi těžkých činek atd se velmi dobře hodí háky na ruce, které pomohou cvičenci udržet v ruce činku, kterou by jinak už silově udržet nedokázal, ale daný cvik by s touto váhou klidně byl schopen odcvičit.

Nestyďte se používat tyto pomůcky. Není žádné hrdinství odcvičit něco bez pomocí moderních pomůcek. Naopak. Mohou každému cvičenci pomoct soustředit se více na daný sval, daný cvik a neřešit pouze to, zda jej bolí či nebolí koleno, zda-li udrží danou činku a nebo jestli mu nekřupne v nezpevněných zádech.

Takže nezapomeňte - kdo je připraven, nebude překvapen.

  STRACH Z POSILOVNY

Strašně často slýchávám od holek, které mají nějaké to kilo navíc: „Já bych chodila do posilovny, ale všichni tam na mě blbě čumí." Možná si to myslí i kluci, kteří ještě nezačali, ale ti to asi neříkají nahlas. Toto je totiž spíše typická ženská úvaha a věta.

Takže si to trochu objasníme. Nechodíme cvičit přece kvůli někomu, ale hlavně kvůli sobě! Navíc tato úvaha není až tak na místě. Když už se přemůžete, přijdete do posilovny a necítíte se tam z jakéhokoliv důvodu dobře, tak ten pocit musíte ihned potlačit, nebo nejlépe hned vyřešit.

Jeden z důvodů, proč tyto pocity vznikají, je ten, že žena s pár kily navíc nemá dostatečné sebevědomí a myslí si, že se na ni všichni budou dívat, protože je „tlustá“. Jestli jste silnější postavy, pak věřte, že pokud tam nebude někdo, komu se vyloženě líbí plnoštíhlé ženy, tak nehne ani brvou a dívat se na vás nebude. Ano, lidé si všimnou, že přišel někdo nový, koho ještě neviděli, ale tím to hasne. Co se týče chlapů, tak pokud nejste hezky tvarovaná blondýna s prsy velikosti minimálně 4, nebo nepřijedete v nejnovějším modelu Porsche, pak věřte, že osa na bench je pro ně v tu chvíli důležitější. Co se týká žen, tak ty jsou mnohem více kritické, ty si vás nedůvěryhodně prohlédnou, proletí, jak vypadáte, postavu, vlasy, jestli máte umělé nehty, co máte na sobě atd. Však to všichni dobře znáte, ženy, no… .

Další věcí je, že nováček většinou neví, co vlastně v posilovně dělat. Proto je lepší buď začít s trenérem, který vše ukáže, předvede a naučí, nebo zajít za obsluhou fitka, která je tu od toho, aby poradila. Nebo si předtím nastudujte, jak vlastně cvičit správně. Protože potom na vás opravdu může kdekdo blbě civět, budete-li přebíhat z předkopávání na motýlkový stroj a do toho budete třeba ještě stahovat kladku k hrudníku. Tímto vlastně zabíráte všechny stroje a vaše cvičení bude stejně k ničemu. A hlavně se takto může stát, že obsadíte stroj, na kterém chce cvičit někdo, kdo si uvědomuje, že jemu jeho trénink k něčemu bude a vám ne a vy ho tímto budete akorát brzdit. Ovšem v opačném případě, když si někdo všimne, že váš trénink má smysl, tak vám kolikrát i rád poradí.

Poslední věcí, která kdekoho při pohledu na vás možná napadne, je ta, že jste přišla, že si párkrát zacvičíte a že to pak vzdáte a už nikdy nepřijdete. Můžete totiž působit trochu nedůvěryhodně, ale nikdy nevidíte nikomu do hlavy, takže možná nemá smysl se těmito myšlenkami vůbec zatěžovat. Naopak můžete přesvědčit všechny o opaku.

Takže naběhněte do posilovny, ukažte, že máte na to cvičit správně, že máte na to vydržet a hlavně ukažte, že za rok nebude vycházet z fitka vyplašená baculka, ale krásná sebevědomá žena, která bude ještě ráda za to, že se na ni všichni dívají.

Já sama si tím prošla, nebyla jsem zrovna modelka a neuměla jsem cvičit, ale všechny tyto pocity jsem dostala pod kontrolu, nebála jsem se zeptat, když mi něco nebylo jasné a jsem za to ráda.

Věřte, že když toto dokážete, je to jeden z nejlepších pocitů. A všichni, kteří jen uvažujete, že s cvičením začnete, běžte do toho, ten pocit přeju zažít každému!!

  KARDIO NENÍ TEN NEJLEPŠÍ TRÉNINK NA HUBNUTÍ

Kardio je zajisté užitečný pomocník při spalování, ale nehledejte v něm řešení všeho. Mnoho lidí si myslí, že co se fyzického pohybu týče, je to ten nejlepší způsob, jak se zbavit tuku. Ale tak to není. A co je tedy lepší než kardio trénink? Klasický silový trénink. Věřím, že mnoho z vás těď s přivřenýma očima nesouhlasně kroutí hlavami a v záchvatu opovržení plive na headline naší stránky, ale dříve než navždy pohřbíte důvěru v naše rady, věnujte ještě chviličku pozornosti následujícímu porovnání těchto dvou způsobů tréninku.

Kadrio trénink spoléhá na to, že držíte-li se ve správné tepové frekvenci, spalujete tuk díky dostatečnému zásobování kyslíkem. Ovšem to platí víceméně jen po dobu tohoto pohybu. Silový trénink sice svou energii bere ze zásob glykogenu, čili ze sacharidů, tuk se na řadu víceméně nedostane, ale stane se něco jiného. Silovým tréninkem se do těla uvolní katecholaminy, tzn hormony jako adrenalin, noradrenalin, dopamin, které mají vliv na štěpení tuků a rovněž vzroste produkce růstového hormonu, který má stejný vliv. Dále se pak zvyšuje úrověň bazálního metabolizmu, kterým spalujete tuky neustále a to až na dobu 48 hodin po skončení tréninku !! Takže spalujete tuky nadále až další dva dny, i když už nic neděláte. Ideální se tedy nakonec jeví varianta, kdy sacharidy spotřebujete silovým tréninkem, zrychlíte si jím metabolizmus a uvolníte do těla hormony, které napomáhají spalování tuků a tento trénink pak ještě po jeho ukončení podpoříte následným kardiem, které spálí další tuky.

Věřím, že teď už z monitorů papírovým ubrouskem utíráte poslední zbytky Vašeho prvotního unáhleného nesouhlasu a že přemýšlíte nad tím, jak správně nakombinovat oba tyto způsoby cvičení.

Takže nezapomeňte - silový trénink je král, kardio je královna, dejte je dohromady a vybudujete království

  OHLÉDNĚTE SE ZPĚT ZA SVOU VYTRVALOSTÍ

Lidé redukci tuku a její dodržování velmi rychle vzdávají. Po pár týdnech bez výsledku sejdou z cesty. Přitom přírůstek tuku 2-5kg ročně je u mnoha lidí naprosto běžný. Je to dost na to, aby si to uvědomovali, ale zároveň málo na to, aby to řešili. Z diety sejdou po měsíci, ale na cestě přibírání vydrží roky. Po pěti až deseti letech jim při utírání prachu ze staré skříně spadne do ruky zaprášené fotoalbum a při jeho otevření a spatření sebe sama před léty, kdy byli o 20kg lehčí, zakřičí děsivěji, než kdyby na ně spadla celá skříň. Muselo to ale takto dopadnout?

Je to zajímavé. Ale je to tak. Kupříkladu já si vždy během pěstování tohoto sportu říkal: "Vím, že to bude trvat dlouho, vím, že to nebude snadné, kdyby ano, vypadal by tak každý. Ale co mi zbývá? Nědělat to? Přestat? Pak ale žádná změna nepřijde už vůbec..." Když už jsem nemohl, když jsem vážně neměl chuť cvičit, nebo neměl chuť jíst to, co musím a ne to, na co mám chuť, když mi třeba už dokonce ani nebylo dobře, promluvil jsem sám k sobě: "Nikdo neříkal, že to bude jednoduché..."

To byla asi má nejčastější věta. Pravda je ta, že čas plyne, plyne a i když jsou pokroky malé a pozvolné, tak postupně přicházejí. A především se stále učíte. Pouze časem naberete zkušenosti a zjistíte, co a jak máte skutečně dělat. Začnete vnímat a poznávat své tělo. Tak, jak může přibývat kilo za kilem, kterým moc nevěnujete pozornost, stejně tak pomalu může kilo za kilem mizet, případně centimetr za centimetrem ubývat a pro sportovce centimetr za centimetrem svalů přibývat. Vždyť ono ani nejde, aby ta proměna přišla hned. Jak může někdo chtít, aby se výsledky dostavily tak rychle? Vždyť i ty tuky jste nabírali dlouhé měsíce, nebo spíše roky. Zkuste stejně dlouhý čas věnovat zodpovědně a správně sestavené dietě a bez porušování jí dodržovat. Zkuste stejně dlouho cvičit a dělat vše tak, jak se údajně má, abyste došli ke svému cíli. Nestane se nic měsíc? Je to možné... Nestane se nic dva měsíce? To už je velmi nepravděpodobné. Nestane se nic půl roku? To je naprosto vyloučeno, na této planetě a s těmito fyzikálními zákony to NENÍ MOŽNÉ. Pokud ano, možná by se měl člověk ohlédnou za svou skutečnou důsledností a vytrvalostí.

Při redukci se v lidském těle děje obrovská proměna. Vyrovnává se hladina krevního cukru, spalují se tuky, tělo se dostává do stavu, ve kterém třeba nikdy za desítky let nebylo. Možná přibírá i svaly, zároveň pálí tuky, uvnitř těla se děje velká transformace. Nejspíš nerozumíte dějům, které se ve vás dějí. Nesnažte se hned po dvou týdnech jedním stoupnutím na váhu analyzovat výsledky a myslet si, že už máte jasno o tom, zda to má a nebo nemá cenu.

Máte-li pocit, že vaše pokroky se hýbou pomaleji než slimák v mrazáku, nezapomeňte, že stejně nemáte jinou možnost, pokud chcete uspět. Kdo skutečně touží po výsledku, ten nikdy nepřestane. Jakmile se takový člověk jednou dozví správnou cestu, jde po ní, ať prší, nebo pálí slunce a jako Forrest Gump najednou zjistí, že neušel míle, ale že přeběhl půlku světa. Světa pokroků, úspěchů a skutečných výsledků.

A najednou pro vás bude fotoalbum pouze příjemnou připomínkou vaší proměny. A s úsměvem vyrovnanějším a dobrosrdečnějším, než měla Babička Boženy Němcové, můžete poté položit ruku na rameno svého známého, kterého přistihnete v temném koutě natajno pálit své staré fotografie, aby mohl utopen v zoufalství navždy zapomenout, že i on byl kdysi štíhlý a ukazováčkem druhé ruky můžete pomalu zakývat zleva doprava na znamení toho, že toto není ta správná cesta.

Takže nezapomeňte - než začnete míru svých pokroků soudit, zkuste se nejprve ohlédnout zpět, nakolik jste byli skutečně důslední a vytrvalí.

  SACHARIDOVÉ VLNY - NÁZOR SPECIALISTY

Tento článek píše výborný český kulturista, mistr ČR 2012 a především jeden z největších specialistů na výživu a trénink, s jakým jsme se kdy setkali, Martin Polák.

NETUČNÍ:

Jaký máš názor na sacharidové vlny a jejich skutečný přínos pro sportovce a pro lidi, kteří se snaží jen zhubnout?

MARTIN POLÁK:

Už jsem viděl různá schémata sacharidových vln (a některé zkoušel), nicméně nejsem jejich zastánce. Ve srovnání se schématy s konstantní hodnotou sacharidů na den mi vlny přijdou spíše jako jakási psychická podpora vidiny onoho sacharidově bohatého dne. Nicméně pokud se bavíme o dietování na "delších" sacharidech (Pozn.: sacharidy s nízkým glykemickým indexem, které "nejdou hned do tukových zásob" a zprostředkovávají dlouhodobý zdroj energie), pak sacharidové vlny zprůměrovaně vnímám jen jako jemné vlnění. V žádném případě nedochází k nějakým amplitudám, jak se při prostém nakreslení grafu sacharidových vln může laik domnívat.

Pokud uvažujeme uložený glykogen v játrech starajíc se o hladinu krevního cukru a to převážně v době redukční diety, kdy příjem energie je nižší než výdej, bude v játrech poměrně dlouhou dobu. Navíc v játrech bude cca jedna třetina celkového glykogenu uloženého v těle, zbytek je ve svalech. Tento jaterní glykogen při rozpadu na glukózu (Pozn.: krevní cukr) bude použit jako palivo pro dalších 8-12 hodin.

Když to shrneme na příkladu dvou dnů, kdy první den bude 400g sacharidů a v druhý den bude 0g sacharidů, tak druhý den bude v těle stále dostatek glykogenu pro následnou metabolizaci na glukózu => trénink bude stále kvalitní a křivka schématu sacharidové vlny se jen lehce zaoblí směrem dolů. Samozřejmě nedojde k žádnému přiblíženi se k vyčerpání glykogenových zásob (neuvažuji zde vzorek profi cyklistů jedoucích etapový závod, či běhu na lyžích).

Takže závěrem jako směrodatné jak v sacharidových vlnách, tak v konstantním sacharidovém příjmu, je celkový týdenní příjem sacharidů vydělený sedmi dny, kdy dostaneme průměr příjmu sacharidů v jednom dni. Zbytek je na pocitu každého, co se mu vnímáním jeví jako lepší schéma, např. pocit nasycení ve vysokosacharidových dnech v případě sacharidových vln.

NETUČNÍ: Moc děkujeme a těšíme se na další rozhovor.

  KDO MÁ ČAS ODPOČÍVAT, MÁ ČAS I CVIČIT

V dnešní době skoro nikdo nemá čas. Nikdo si nenajde čas ani na základní věci týkající se jeho samotného. A nenajde si čas ani na zlepšení sebe, své kondice a svého zdraví. Skutečně? Nemá čas a nebo se mu jen nechce?

Nejčastější reakcí na otázku cvičení bývá výmluvné zavrávorání dozadu, rozhození rukama, pohled stranou a bleskurychlá odpověď: „Ale já na to nemám čas, víš.“ Z mé strany proběhlo již nekonečno marných pokusů, návrhů a snah o nalezení aspoň několika desítek minut pro tyto časově tolik zaneprázdněné nešťastníky, kteří mají o tolik kratších 24 hodin denně než já a ostatní cvičící šťastlivci. Než mi po pár letech došlo, nakolik to je zbytečné. Tak jako si stěžující člověk nestěžuje proto, abyste mu nabídli řešení, ale proto, abyste si ho vyslechli, stejně tak je odpověď ohledně nedostatku času pokusem o zakončení daného tématu se snahou vyváznout z daného problému ještě i s pocitem určité cti, kdy daný člověk předstírá, že by sice cvičit chtěl, ale že vlastně nemůže. Legrační je však pokračování takového rozhovoru, kdy vám dotyčný odvykládá děj všech filmů a seriálů posledního týdne, popíše všechny hospodské zážitky a postěžuje si na nudný poopiční víkend.

Kdysi jsem četl článek o tom, jak Arnold Schwarzenegger násilím vniknul do zamčené posilovny, aby mohl cvičit. To je přesný opak, naprosté odhodlání bez kompromisů. Je přirozené nechtít dělat něco namáhavého. Ale vize zlepšení sebe sama by měla být nejlepším hnacím motorem všech odpočívajících. Vědomí toho, že vás nemůže nic zastavit. Kdysi jsem měl zranění (poraněná pánev), kdy jsem nemohl ani chodit. Z postele na toaletu mi cesta trvala 20 minut a to jsem na ni přitom téměř mohl dosáhnout. Pohyboval jsem se natolik nedůstojně pomalou rychlostí, že i želvy na mě s opovržením odmítaly čekat. Ale řekl jsem si, že i když bolestí nemůžu chodit, tak při troše snahy můžu sedět a bez problému ležet. Takže by bylo naprostým zoufalstvím takto trávit čas. Obětoval jsem pár desítek minut na přesun do auta a chvíli na to už jsem se válel na benchové lavičce pod sto a více kilovým závažím. A že to bolelo i vleže. Ale nepřijít, to by znamenalo prohrát. A můj cíl byl tehdy ještě hodně daleko.

Toto je asi opačný konec extrému, asi nejideálnější by bylo najít rovnováhu někde uprostřed. Pokud by člověku někdo řekl, ať týden nejí, asi by těžko bral ohled na to, zda mu jídlo zabíra nebo nezabírá čas. Je to nutná potřeba. Pokud člověk ze svého cvičení a pravidelné stravy udělá potřebu, nedílnou a neodmyslitelnou součást svého života, pak už se nikdy nestane, že by neměl čas. On ho totiž má, v 99% případů ho má, jen si ho najít. Jen si ho chtít najít . Ale musí se z toho chtě nechtě radikálním řezem udělat priorita číslo jedna. V hlavě by mělo znít NELZE NEJÍT. Vždy přijde něco, co bude lákavější. Posezení s přateli, grilování, voda, výlet… Ale vše jde zorganizovat. Je to extrémní? Asi ano, ale to nevadí, protože to stojí za to.

Tím, že někomu předložíte výmluvu, proč máte nadváhu, nebo proč nemáte chtěné svaly, ze sebe v jeho očích neuděláte člověka s lepšími výsledky. Tím se omlouváte pouze sami před sebou. Protože jemu je to jedno, tady jde o vás.

Takže nezapomeňte – nejde o to hledat důvody, proč něco nejde. Jde o to hledat důvody, proč by to mělo jít.

  ČÍM SLADIT?

Jdeme zbořit další mýty. Dnešní vytrhávání do hloubky zapuštěných kořenů naprostých nesmyslů se bude týkat sladidel a cukrů. Čím tedy sladit, aby to bylo nejlepší?

Tak prvně se zamysleme nad tím, co kdo vnímáte pod slovem nejlepší. Když my napíšeme nejlepší, myslíme tím NEJLEPŠÍ PRO ŠTÍHLOU LINII a případně pro zdraví. Pak se můžeme ještě dále bavit o chuti. Pak jsou zde další faktory jako cena atd, to teď ale neřešíme. Toto prosím vemte na vědomí, než spustíte pod článkem případnou vlnu kritiky.

Klasický bílý cukr je pro výše uvedené cíle nejméně vhodný. Zkráceně - pokud energii z něj po jeho konzumaci co nejrychleji nevyužijete, ukládá se velmi rychle do tukových zásob. Každá lžička do kafíčka je tedy krokem zpět. Dnes ale lidé přicházejí s moderními řešeními, díky kterým se mohou tomuto nebezpečí snadno vyhnout, nebo jej aspoň výrazně zmírnit. Tedy aspoň podle nich. Nad šálkem ranní kávy zuřivě bagrují lžičkami v cukřence se třtinovým cukrem, do svých studených nápojů urputně lijí sirupy, čaje sladí medem a cítí se před nechtěnými přírůstky tuků chráněni lépe než nuceným pobytem v hladomorně. Ovšem toto není řešení. Je to asi jako stát na úpatí aktivní sopky a záchranu života před blížící se vlnou žhavé lávy postavit na přikrytí se plachtou s tím, že takto počkáte, až to přejde.

Všechny tyto vyjmenované možnosti mají jedno společné - nefungují tak, jak si myslíte. Většina lidí někde vyčetla, že jsou to "zdravější" způsoby slazení. A tím si ihned řekli, že tím pádem z nich nepřiberou. Mimochodem neexistuje žádná úměra mezi zdravotní nezávadností sladidla a hubnutím. Ne, ztloustnete z nich úplně stejně jako z cukru. Největším nesmyslem z pohledu vnímání je třtinový cukr. Třitový cukr sice obsahuje navíc vitamíny a melasu, protože neprošel rafinací, ale má stejnou hodnotu cukrů na 100g suroviny jako bílý cukr a jde o rychlý cukr. Přiberete z něj úplně stejně. Medy, sirupy atd už neobsahují tolik cukru na 100g suroviny, ale jsou velmi těžké a opět obsahují jednoduché rychlé cukry. Oslazením lčičkou medu do sebe dostanete stejné množství cukru jako oslazením klasickým cukrem. Nepomůžete si a obelháváte pouze sebe. Existují výjimečně výrobky, ve kterých se snaží stlačit hodnotu sacharidů co nejníž, ale to jsou výjimky. Třtinovým cukrem, medem ani klasickým sirupem si nepomůžete.

Co je tedy řešení pro toho, kdo si chce sladit nápoje, jídla atd a nechce přibírat z cukru a jeho alternativ? Stévie sladká a umělá sladidla. Umělá sladidla jsou v dnešní době kritizovaná za špatný vliv na lidské zdraví (znáte někoho, kdo umřel na požití umělých sladidel? A znáte někoho, kdo umřel kvůli obezity? Porovnejte tyto výsledky...), takže je nebudeme doporučovat, i když jednou za čas prostě neuškodí a klidně nás za to kamenujte, jak chcete. Ale výborným řešením je stévie sladká. Stévie je přírodní sladidlo. Je to rostlina, ze které se vyrábí sladidlo do konečné podoby tablet nebo bílého prášku. A jako sladidlo je na rozdíl od cukru téměř nekalorická, nepřispívá k tvorbě zubního kazu a je vhodná i pro diabetiky. Vyskytly se sice individuální hlasy proti stévii, ale stále je to NEJLEPŠÍ ŘEŠENÍ pro dosažení štíhlé linie. Někdo může argumentovat jejím vysokým obsahem sacharidů. Ano, ale ona ta stévie téměř nic neváží. Jedna čajová lžička nemá ani jeden gram hmotnosti. Z takového množství ještě nikdo nepřibral. A jedna čajová lžička stévie osladí asi tolik, co 3-4 lžičky cukru.

Takže nezapomeňte - raději odložte všechna sladidla, která jsou jen převlečeným cukrem v jiném kabátě, pokud chcete hubnout tuky. My Vám doporučujeme stévii.

  SPRÁVNÝM PŘÍSTUPEM K PRAVIDELNÝM POKROKŮM

Jak správně využít svůj potenciál? Tak to je přesně to, na co myslím čím dál častěji při pozorování ostatních. Mé pozorování vyvrcholilo v napsání tohoto článku.

Setkání s někým, kdo do tréninku vloží méně intenzity než do sledování televizní reklamy, je docela běžné. Stejně tak je k vidění spousta lidí, kteří své stravování povýšili na permanentní gastronomické orgie a skutečný obsah a přínos takového jídla je nezajímá. U těchto lidí zřejmě neočekáváme žádné extra výsledky. Je však k vidění i plno takových, u kterých máte pocit, že jejich trénink je smlouva s ďáblem, že v minulém životě nejspíš zemřeli únavou v uranovém dole, jak usilovně dřou a že jejich jídelníček je přísný boží trest za všechny hříchy světa. A často následuje údiv, jaktože tito lidé nemají o tolik větší výsledky, o kolik více se snaží. A nebo dokonce nemají výsledky víceméně žádné. To proto, že dřina směrována špatným směrem je naprosto k ničemu.

Mnoho těchto neúspěšných dříčů sice argumentuje tím, že žádné výsledky ani nechtějí, že cvičí pro svůj dobrý pocit, nebo použijí jiné podobně nedůvěryhodné výmluvy, kterým nevěří ani oni sami. A zbylá část to časem nenápadně vzdá a zmizí v zapomnění.

Já osobně jsem pro tuto skupinu lidí už dávno vytvořil název NEROSTOUCÍ. Samozřejmě ne každý chce růst, někdo chce hubnout, ale smysl je stejný. A v čem je problém? Tito lidé odchovaní Rockym 4 trénujícím s kládou na zádech v hlubokém sněhu Sibiře, Barbarem Conanem tlačícím velké mlýnské kolo a podobnými filmy, si stále myslí, že když budou makat a trpět, tak budou nejlepší. Ale realita není film. Je třeba studovat, poslouchat trenéry, profesionály, kteří odchovávají skutečné šampiony, číst nejnovější stravovací trendy sportovců, zapomenout na mýty, na hospodské ožralecké rady neschopných nerostoucích... Mnoho dříčů neposlouchá ani základní rady, nedodržují ani základní principy. Mám spostu snaživých kolegů, co cvičí naplno, řeší takové doplňky, ze kterých by většině z vás vyskočila na zádech taková husí kůže, která by vám propíchala i zimní bundu... A přesto špatně jedí, snědí 3 jídla denně, snídaně koláč, oběd pizza a večeře smutný chleba s paštikou a nic, žadný úspěch, jakto? No proč asi... I když jim to říkám pořád dokola, nepoučí se, jedí stále stejně, vždyť už mají přece třeba protein nebo podobný doplněk, který je určitě vyšvihne do výšin věčné slávy svou jednou dávkou za dva dny ...

Takže nezapomeňte - nejde o to dělat věci útrpně a dlouze, ale správně. Mnohdy to bývá zároveň nesnadnější a nejrychlejší cesta

  HUBNUTÍ HLADOVĚNÍM - NÁZOR SPECIALISTY

Tento článek píše výborný český kulturista, mistr ČR 2012 a především jeden z největších specialistů na výživu a trénink, s jakým jsme se kdy setkali, Martin Polák.

NETUČNÍ:

Jaký máš názor na hubnutí hladověním a na obecně rozšířený mýtus, že jedinou cestou, jak zhubnout, je nejíst??

MARTIN POLÁK:

Toto téma bych shrnul nejspíš velice rychle. Hladovění je velice nebezpečný způsob „diety“. Zde se už ani nejedná o dietu jakožto nějaký kontrolovaný, systematický proces dodržování stravy a stravovacích návyků. Je to proces permanentního katabolismu, majícího za následek rozpad svalové hmoty, poklesu příjmu vitamínů, což má za následek edémy, kožní problémy, vypadávání vlasů, srdeční poruchy, samozřejmě přetrvávající únavu, rovněž dehydrataci, protože stažený žaludek po čase již nedává signály žízně a potřeby jíst. V neposlední řade pak rovněž úbytek tuku, což je vysoká daň za vše s tímto spojené. Navíc po těchto „způsobech“, zda-li to tak nazvat, dochází k fázím přejídání a následnému jo-jo efektu.

NETUČNÍ: Moc děkujeme a těšíme se na další rozhovor.

  ZATNUTÝ A UVOLNĚNÝ...

Nezřídka kdy se setkávám s jedním určitým a konkrétním postojem holek vůči postavám sportovců, který mě namotivoval k tomu, abych slepil dohromady tyto tři své fotografie a napsal k nim vysvětlení, které snad aspoň vám, kteří si toto přečtete, objasní jak to tedy je. A o čem to vlastně mluvím? O klasické větě "Tak tohle už je moc, to už se mi nelíbí...".

Často se stává, že se nějaká pozorovatelka pozastaví nad kulturistickou fotkou frajera s rukama nad hlavou, který se zatnutými svaly s vypětím všech sil prezentuje svou muskulaturu a ona ji zhodnotí jako nevzhlednou, když to řeknu pěkně. Ale v zápětí se podívá na plakát s pánem v bílých boxerkách, který s rukami spuštěnými podél těla a upřeným pohledem do objektivu fotoaparátu přesvědčuje k nákupu zboží u Calvin Klein. A ona div, že neuklouzne na vlastním projevu svého obdivu vůči kráse jeho těla. Ale já vídím dva kluky s úplně stejnou postavou.

Tady je ten zakopaný pes, že málokdo nezasvěcený si uvědomuje, že je neksutečný rozdíl, jestli jsou a nebo nejsou svaly zatnuté, nedej bože nepumpované krví v důsledku zvedání těžkých vah nebo rozcvičení. Přitom jde o jednu a tu samou postavu. Uvolněný sval vypadá diametrálně odlišně. Jelikož jsem nenašel žádný vhodný příklad, dovolil jsem si použít vlastní fotografie, kde je rozdíl mezi vyfocením všech tří fotek sotva 5 minut. Na jedné fotce vypadám, že přemýšlím, zda někdy nezkusím zajít do fitka, na druhých dvou působím, že jsem z něj zrovna vyběhl.

Takže nezapomeňte - kluci s velkými zatnutými svaly posetými žilami můžou v normálním všedním dni kolikrát působit jako přirozeně vypadající sportovněji založení chlapci.

  PITNÝ REŽIM

MDnes se budeme věnovat důležitému tématu a to je pitný režim. Spousta lidí právě toto téma podceňuje, ale při redukci tuku i nabírání svalové hmoty je velice důležitý. Pravidlem je, že bychom denně měli přijmout cca 0,3l tekutin na 10kg své váhy, přičemž jednu čtvrtinu je tělo schopno pojmout ze stravy (polévky, ovoce, zelenina atd.), zbytek musíme doplnit sami. Nejlepším zdrojem tekutin je čistá voda nebo neslazené ovocné, či bylinkové čaje. Vyvarovat bychom se měli slazených a kofeinových nápojů, pokud jste milovníci kávy, tak myslete na to, že za každou kávu je třeba vypít 0,2l tekutin navíc. Spousta lidí také pije ovocné džusy, i když jsou dejme tomu nedoslazované, obsahují kalorie, na které mnohdy zapomínáme - 100ml džusu přibližně odpovídá 100g snědeného ovoce!

Většinu tekutin bychom měli přijmout do oběda a neměli bychom pít nárazově, protože jsme pitný režim v předešlých hodinách zanedbali. Zbytečně tak zatěžujeme ledviny a dochází i k vyplavování přijatých minerálů. Nároky na pitný režim se zvyšují v letním období, kdy je hodně teplo a také při fyzických aktivitách. Jste jedni z těch, kteří mají problém vypít doporučené množství tekutin? Jednoduše si postavte před sebe lahev s vodou a popíjejte, mějte pití pořád na očích. Nechutná Vám čistá voda? Zakápněte ji citronem, přidejte pár lístků máty a rázem bude lepší.

Jak tedy pitný režim pomáhá?

Při redukci tuku zrychluje metabolismus, tělo správným pitným režimem nutíme rychleji pracovat, tak jako se vypořádává s jídlem, stejně tak se vypořádává i s vodou a musí vynaložit více energie. Správný, pitným režimem můžete zvýšit svůj energetický výdej až o 30%, aniž byste přijímali zbytečné kalorie. Dehydrovaný organismus často signalizuje svou potřebu pocitem hladu, který je ale jen falešný poplach, ne nadarmo se říká, že hlad je převlečená žízeň. Při redukci tuku a nabírání svalové hmoty je nutné zvýšit také příjem bílkovin, ale při nedostatku tekutin tělo není schopno bílkoviny plnohodnotně zpracovat. Dalším důležitým faktorem je funkce ledvin, pokud dostatečně nepijeme, škodíme tak svým ledvinám a naše tělo není schopno vyplavovat odpadní látky, které se pak usazují na vnitřních orgánech a mohou vést k závažným nemocem. Neméně důležitým faktorem je také to, že voda nás dělá krásnými. Pokud organismus dostatečně hydratujeme, máme krásnější pokožku, vlasy, nehty a to za to stojí, ne?

Takže nezapomeňte: pitný režim je důležitý, budete tak zdravější, krásnější, štíhlejší i svalnatější.

  POZITIVNÍM MYŠLENÍM K LEPŠÍM VÝSLEDKŮM

Ne nadarmo se říká, že člověk dosáhne všeho, čeho doopravdy chce. Pozitivní myšlení je velmi zásadní faktor. Ale věděli jste, že to platí až tak moc a proč tomu tak je?

Jedna věc je rozhodně neoddiskutovatelná. Věříte-li ve svůj úspěch, je velmi pravděpodobné, že jej jednou dosáhnete. A máte-li vysoké cíle, je velmi pravděpodobné, že dosáhnete aspoň nadprůměrných výsledků. Je třeba nepochybovat o tom, že vaše snaha má smysl a že se výsledky dostaví. Kdo se vzdá hned na začátku, ten by neměl s bojem ani začínat.

Ale není to jen o psychickém přesvědčení. Vaše nálady totiž přímo ovlivňují chemické děje v těle. A ty mají obrovský vliv na vaše výsledky v oblasti změny vzhledu postavy k vysněné podobě. Proto se většina profesionálních sportovců snaží téměř povinně vyhýbat stresu a být permanentně v dobré náladě. Vlastně je to další fáze tréninku. A berou jej opravdu vážně. Protože oni vědí, proč to dělají. Stres je totiž vaší největší překážkou.

Pokud je mysl člověka v psychické rovnováze, je i hladina hormonů v těle přesně taková, jakou chceme mít. Tuky se nám poté krásně spalují, svaly budují a vše jde jako po másle. Ale co se stane při stresu? Stres tělo vnímá jako krizi. Nebezpečí. A do těla se vyloučí hormony, které by vám sice pomohly k lepšímu výkonu při útěku před divokou zvěří, ale výrazně vás zpomalí při útěku před tučnou formou. Hormony jako kortizol. Zapamatujte si jméno tohoto svého nepřítele. Obecně řečeno kortizol mobilizuje cukry z jater. Vy jste ale v moderním stresu, nepotřebujete přežít, nepotřebujete tyto cukry v danou chvíli pro lepší fyzický výkon. Hladina cukru a inzulínu ale stoupá. Když se vyloučí inzulín, přestanete spalovat tuky. Enzymy spalující tuky zastavují svou činnost a kontrolu přebírají sacharidové enzymy. Následuje pokles hladiny krevního cukru a s tím související hlad. Následkem zvýšené hladiny kortizolu má navíc tělo snahu spalovat vlastní svaly. Nic z tohoto nechceme. Je to přesný opak toho, čeho se snažíme v hubnutí a budování svalů dosáhnout.

Stres tedy zastaví naše porkoky tím, že ovlivní hladinů hormonů v těle negativním směrem. Je to tak snadné. Stačí nenechat se vyvést z míry, být v psychickém klidu, nenechat kortizol okrádat vás o vaše výsledky.

Takže nezapomeňte - myslete pozitivně a dosáhnete lepších výsledků.

  VYDRŽÍ TĚŽCE VYDŘENÁ KONDICE NAVŽDY?

Otázka JOJO efektu, udržení si svých výsledků, ať už se jedná o hubnutí nebo nabrání svalů, je jednou z nejčastějších. Když zase začnu jíst normálně, nepřiberu všechno zpět? Ano, přiberete, nejsme totiž stroje. Ale nemusí to takto dopadnout. Jak to tedy je?

Hlavním problémem v tomto je vnímání stravování běžnými lidmi. Když už se někdo odhodlá se sebou něco udělat, ať už je to natěšený začínající sportovec vidící se s postavou atleta nebo kdokoli toužící vlézt se opět do oblečení svého mládí, považuje tuto cestu proměny velmi často za časově omezený úsek. Představuje si, že je to otázka týdnů, mesíců, možná i let, ale jakmile dosáhne svého cíle, může se konečně vrátit se svým novým tělem ke starému způsobu života. A dobrou dietu (nebo plán na růst svalů, zlepšení kondice atd) posuzuje podle toho, jestli mu výsledky zůstanou nebo ne. Když jsou výsledky trvalé, je dieta v pořádku, když se začnou kila vracet, byla dieta špatná. Toto je časté vnímání. A jelikož se ta kila při návratu ke starému způsobu stravování začnou vracet vždy, pak je každá dieta ohodnocena jako špatná.

Takhle to ale nefunguje. Platí jedno jednoduché pravidlo. Strava, kterou jste se projedli do nějakého stupně obezity nebo ztráty své formy, vás do tohoto stavu dřív nebo později dostane, kdykoli se k ní znovu vrátíte. Jestli jste z nějakého jídla přibírali, budete z něj přibírat vždy a znovu. Lidé velmi rádi toto nazývají návratem k normálnímu jídlu. Ale samozřejmě se můžete spolehnout, že tělo vybičované ztíženými podmínkami budování své nové formy bude po špatných složkách "normální" stravy hladové víc než kdykoli předtím. A když mu toto dopřejete ve štědrém množství, předvede tělo v takové situaci asi takový výkon jako Kambodžan vpuštěný do restaurace typu ALL YOU CAN EAT. Toto není rozumná cesta.

Lidské tělo není stroj. Své výkony nemáme stejné ve všech podmínkách, nejsme terminátoři, které by někdo vyrobil. Naše tělo reaguje pouze na to, jaké mu vytvoříme prostředí. Můžeme ho budovat, tvarovat, měnit dle svých představ. Jako bychom vyráběli vlastní stroj. Ale to lze pouze za určitých podmínek.

Jak to tedy skutečně probíhá? Jaká je cesta k udržení výsledků? Je to cesta rozumu. Ať už dieta, nebo budování sportovní postavy, obojí je časově ohraničená doba, po které musí ale přijít udržovací období. Dieta má za úkol za poměrně krátký čas docílit velkých změn. A abychom si daný výsledek udrželi, musíme se snažit nadále. Nemusíme sice být až tak důslední jako při samotné dietě, nemusíme být na jídlo háklivější než moderní turbodiesely na kvalitu nafty, ale přesto už musíme nad jídlem a jeho složením navždy přemýšlet. Navždy. A to především po samotném skončení diety. Pokud někdo skončí svou tříměsíční snahu v neděli a úderem pondělka tento výsledek oslaví skokem do jezírka gastronomické anarchie, ve kterém bude plavat tam a zpět jako o závod, dokud únavou neklesne na samotné dno, může celkem logicky očekávat, že stejně rychle se octne na dně i jeho pracně vydřená forma. Po konci své snahy můžeme většinu omezujících pravidel diety vypustit, ale základní smýšlení o jídle nám už musí navždy zůstat. Vyvarování se velkého množství tuků a jednoduchých cukrů, pravidelná strava, přibližná skladba rozumného poměru nutričních hodnot, pitný režim, to vše jsou věci, nad kterými bychom nikdy neměli přestat přemýšlet. A jednou za čas si dopřát nějakou tu radost.

Takže nezapomeňte - dieta je sice jen na časově omezenou dobu, ale správné stravování je na celý život.

  FUNGUJE JEN STRAVA A TRÉNINK, VŠE OSTATNÍ JSOU ŘEČI

Po našem posledním příspěvku opravdu ostré proměny Lukáše jsme samozřejmě čelili vlně zájmu potenciálních klientů o stejný výsledek. Překvapením pro nás však bylo pár individualistů, jejichž zájem zmizel rychleji než prd ve větru, jakmile zjistili, že pro stejný (nebo aspoň podobný) výsledek by museli změnit stravu a začít cvičit. Očekávali totiž, že jde o "nějakou novou metodu", o "nový trik", jak dosáhnout sportovního vzhledu za krátký čas, "nový doplněk stravy", možná někteří očekávali i nabídku úžasných pilulek, případně nějakého stroje, který konečně vyřeší vše. Tak takhle to skutečně nefunguje.

Nenapadlo nás, že by snad ještě na světe existoval někdo, kdo věří tomu, že existuje i jiná cesta k dosažení sportovního vzhledu, než ideální strava a kvalitní trénink. Všechny tabletky, spalovače, koktejly atd, jsou pouze podvod na lidi, kteří tomu chtějí věřit. V absolutně nejlepším případě natrefíte na přípravek, který Vám pomůže o cca 5-10% za předpokladu, že se stravujete ideálně a cvičíte. A drtivá většina z těchto funkčních přípravků je na předpis, protože většinou zvyšují krevní tlak, srdeční tep, často i tělesnou teplotu. Případné koktejly Vás sice v lepším případě zasytí a tělu přitom dají minimum energie, tím ho donutí hubnout, bohužel nikoho nenaučí správně se stravovat, dotyčný po konci takovéto kůry začne opět normálně (čili naprosto špatně) jíst a kila se mu krásně vrátí zpět a plus pár kil navíc jako vzpomínka na další pokus o funkční dietu. Pak jsou tu zázračné přístroje na břicho, na stehna, atd. Nejde o nic jiného než o slabý a méně funkční odvar těch nejzákladnějších strojů z posilovny, často jde i o naprosto nefunkční nesmysl. Takové stroje ještě nikoho nikam neposunuly, navíc jsou jednostranně zaměřeny na jeden sval a zbytek těla zaostává. Cvičením nějakého svalu v něm stejně nehubnete tuky, tělo si samo určí, odkud bude tuk spalovat a především bez správné stravy stejně na 95% nezačnete hubnout. Poslední kategorií jsou pak hubnoucí náramky, náušnice, magnety pod polštář, hubnoucí legíny či boty atd. Kdo věří produktům z této kategorie, tomu už asi ani není pomoci.

Tak co tedy máte dělat? Tak zaprvé nevěřit čemukoli, co zní příliš jednoduše. Pak se ideálně začněte vzdělávat v této oblasti. Nemáte na to čas? Jde o vaše tělo, zdraví a vzhled (čili celkovou kvalitu života), na to by si měl každý najít čas, nicméně je to samozřejmě každého věc. No a nakonec si bohužel musí každý přiznat, že bez sebeomezování to nejde. A to je kámen úrazu. 100% všech nesmyslných přípravků a výrobků spoléhá na to, že se vám (nebo těm ostatním, vám asi ne, když se zájmem čtete tento článek :-D) prostě nechce udělat nic, co by nebylo člověku vyloženě příjemné. Většina lidí se nikdy neomezí, v životě se nevzdají toho, co jim chutná, v životě nezačnou provozovat namáhavou činnost, prostě ne. Pohodlí a rozmlsanost je to jediné, co velí jejich životu a přesně kvůli těmto lidem vydělávají firmy po celém světě miliony dolarů.

Jak to funguje, abyste zhubli, nebo dosáhli sportovního vzhledu? Abyste zhubli, musíte mít svůj energetický příjem nižší, než je váš energetický výdej. Neexistuje žádná jiná cesta a hlavně nikdy existovat nebude!!! Tohoto docílíte pouze úpravou stravy (čili snížením energetického příjmu) a přidáním tréninku (čili zvýšení energetického výdeje). Někomu stačí jen jedno z toho, někdo má však genetiku natolik špatnou, že musí řešit obojí. Abyste měli sportovní vzhled, musíte nabrat svaly. Toho dosáhnete pouze tréninkem (opravdovým pořádným tréninkem, ne roznožováním, jedním cvikem na břicho a běžeckým pásem) a přímo cíleně pro tento účel sestavenou stravou. Svaly se tréninkem unaví a z vhodného jídla pak berou živiny pro svůj růst. Velmi laicky vysvětleno. Pak jsou samozřejmě suplementy a doplňky zlepšující dosažitelný výsledek. Ale ty mají smysl pouze a jenom tehdy, když je strava a trénink zcela v pořádku. Asi nemá smysl řešit v přípravě na páteční věčírek vhodný odstín barvy na vlasy, když jste při nedávném požáru přišli o všechny vlasy, to je to samé. Mezi funkční doplňky stravy pak patří pouze osvědčené přípravky (viz náš nedávný článek) jako protein, BCAA, arginin, glutamin, atd a pak samozřejmě tolik zmiňovaný doping. Přípravky z této kategorie samozřejmě fungují perfektně, ovšem daní za jejich užívání je větší či menší riziko poškození vlastního zdraví.

Takže nezapomeňte - pokud nemáte geneticky danou postavu svých snů a chcete tento stav změnit, nezbývá vám, než si sáhnout na jídlo a začít cvičit. Pokud toto neuděláte, zůstanete navždy stejní. A v případě, že zkusíte cestu nesmyslných přípravků, tak budete i o pár korun lehčí :-).

  PLAVKOVÁ SEZONA SE BLÍŽÍ

Je už takovou tradicí, že počátkem roku a na konci jara lidé pravidelně propadají potřebě proměnit vzhled své postavy a bezhlavě se vrhají do všemožných diet pro rychlé splnění svých cílů. Patříte-li mezi ně, pak vězte, že plavková sezona se už blíží a Vaše proměna zabere určitý čas. JE ČAS ZAČÍT !!

Na počátku nového roku za většinu všech dietních odhodlání můžou novoroční předsevzetí v kombinaci s uvědoměním si svých odvážných ničím neohraničených vánočních výletů do říše gastronomické fantazie, které mají za následek nechtěná kila navíc. Nikoho netlačí čas, zimní bunda schová vše, co chce člověk skrýt a většina lidí nakonec ta vánoční kila do jara nějak zhubne. Daleko intenzivnější motivaci však prožívají ti, kteří si léto bez slunění u vody nedokážou představit a chtějí vypadat dle svých měřítek co nejlépe, ať už je to pro svůj osobní pocit, nebo pro udělání co nejlepšího dojmu na své okolí. Na tento fakt však často pomyslí až tehdy, až je přísné vedro donutí odhodit poslední vrstvu oděvních svršků a oni si uvědomí, že se v nadcházejícím období chtějí prezentovat přece jen trochu lepší formou, než jakou zrovna mají. Frustrovaní nedostatkem času pro dosažení tohoto cíle se pak často uchýlí k nejdrastičtějším dietním metodám a nezřídka kdy i ke konzumaci pochybných doplňků stravy pro spalování tuků. Toto má však málokdy za následek chtěnou proměnu a daleko častěji to místo vystavování se na slunci končí smutným poleháváním ve stinném rohu koupaliště s nejlepší zábavou v podobě luštění nezáživných křížovek. Ale takto to nemusí dopadnout.

Samozřejmě tímto můžeme čelit kritice o snahu prosazování narcistického způsobu smýšlení nad sebou samým. Avšak my vycházíme z toho, že většina lidí chce před létem nějaká ta kila zhubnout, aniž bychom měli jakékoli ambice určovat to, jak má člověk v létě vypadat. Pokoušíme se tímto pouze poradit těm, pro které je toto téma aktuální. Pak tedy vězte, že je daleko rozumnější sáhnout si do svědomí včas a dát své proměně do léta časový prostor k její úspěšné realizaci. Nechtěná kila nezmizí za týden, viditelná redukce tuku je otázkou minimálně dvou až tří měsíců a je určitě rozumnější začít včas se správným stravováním, než propadnout beznadějnému zoufalství "za pět minut dvanáct" končícím špatnými divokými dietními pokusy.

Takže nezapomeňte - pokud chcete do léta ubrat nějaká ta kila, je na čase začít a my jsme tady, abychom vám v tom buď poradili anebo pro vás sestavili stravovací nebo i tréninkové plány, které vám ve vaší snaze pomohou.

  UKAŽTE ZÁDA VŠEM KRITIKŮM VAŠICH POKROKŮ

Patříte-li do skupiny těch, kteří jako odměnu za svou dřinu a pokroky slýchávají časté úšklebky a hloupé komentáře, pak je tento článek přímo pro vás. A jste-li naopak těmi kritiky, pak čtěte také.

Zamyslí-li se člověk nad svou průměrnou či podprůměrnou formou a je-li výsledkem tohoto zamyšlení nezastavitelné odhodlání tuto situaci navždy změnit, čeká dotyčného velmi dlouhá a ne zrovna snadná cesta. Cesta potu, únavy, bolesti, neustálého odříkání a omezování se. Nasazení je obrovské, pokroky přicházejí pomalu. Je to jedna z mála věcí, která se nedá koupit. Každý takový nadšenec si výsledek své snahy v této oblasti nosí sám na sobě jako na zádech permanentně přilepené vysvědčení. A pokud jste dostali samé jedničky, pak poslední, co byste chtěli slyšet, je negativní kritika.

Teď samozřejmě nemyslíme situaci, kdy někdo po roce snahy nemá žádný viditelný výsledek a čelí kritice, která mu to ostře vmetla do tváře. Bavíme se o takových, kteří udělali skutečnou proměnu, ale okolí je shazuje. Typické příklady: "Už necvič, to už je moc", nebo "co chceš ještě hubnout, vždyť už vypadáš jako po rakovině", případně "ty už vypadáš jako anorektička". To jsou velmi časté výroky. Mají bohužel schopnost namotivovanému člověku zpochybnit jeho vlastní úsudek o pěkné postavě a to je velká škoda.

Je dobré si uvědomit, že vrána k vráně sedá, stejně tak lidé mají tendenci bavit se s lidmi podobné úrovně jak inteligence, tak majetku a stejně tak i vzhledu. Pokud jste se ale vrhli na cestu radikální proměny, vaše okolí jistě na onu pouť nešlo s vámi. Vy jste se změnili, oni ne. Najednou jste pro ně někým odlišným, už nepatříte "do klubu". A oni to řeší. Tak jako veškerá přátelství končí šesti nulami, stejně tak dokáže s vazbou přátelství nebo jen povrchní známosti zahýbat radikální proměna k lepšímu v oblasti vzhledu jednoho z nich. Nezapomeňte ale, že každý hodnotí svými měřítky. Profesionální světový kulturista by mou formu poplival intenzivněji než papež knihu Antikrist od Friedricha Nietzscheho. A dodal by, že mám ještě hodně práce před sebou. Naopak ze svého okolí nezřídka kdy slýchávám nářky typu "vzpamatuj se, to už je moc". Co si o tom myslet?

Pokud se vydáte na dlouhou pouť proměny své postavy k lepšímu, dříve nebo později se setkáte s tím samým. Neposlouchejte to. Uvědomte si, kdo Vás hodnotí a jak onen dotyčný vypadá, respektive čeho skutečně dosáhl. Všichni kutluristi (čtěte kluci, co mají trochu svalů), anorektičky (čtěte pěkné štíhlé holky, co se zbavily tuku) a ostatní snaživci si za svou snahu zaslouží buď pochvalu nebo mlčení. Člověk, který nikdy nic v této oblasti nedokázal, nemá právo hodnotit tyto výsledky a vy se jím nenechte odradit. Naopak BERTE TO JAKO POCHVALU. Protože jste-li pro tyto kritiky "už moc", pak to znamená, že máte konečně viditelné výsledky, ke kterým Vám mimochodem my gratulujeme a budeme Vám přát další pokroky. A všem kritikům pak můžeme společně vzkázat "investujte více do zrcadel, protože jste to vy, kdo si zaslouží kritiku, protože vy potřebujete fakt pomoct, když sami se sebou nic neuděláte a dobré výsledky ostatních jen haníte".

Závěrem bychom upozornili, že věříme, že každý má rozumnou míru hodnocení sebe samého. Samozřejmě pokud dívka své hubnutí posune pod 40 kilo, je asi něco špatně, stejně tak kulturistická postava opřená o kýbly chemikálií, které by s přehledem zabily i dva statné slony, asi taky není trefou do černého. Všeho s mírou, nebo trochu za její hranici.

Takže nezapomeňte - ne každá kritika znamená, že jdete špatnou cestou, každý se hodnotí svými měřítky, důležitá je jen Vaše spokojenost se sebou samým.

  DODRŽOVÁNÍ JÍDELNÍČKU OD NÁS

Je už docela dlouhý zástup osob, kterým jsme vytvořili stravovací plány přímo na míru pro ně a pro jejich cíl. Tímto článkem chceme upozornit, nakolik je pro dosažení svého cíle nutné jídelníček dodržovat naprosto přesně a proč.

I když máme v drtivé většině u svých klientů jen pozitivní a úspěšné výsledky, je i úzké procento takových, kteří se nám ozvou zpět, že se jim stále hubnout nedaří. Posléze však zjistíme, že jídelníček buďto nedodržují téměř vůbec, nebo ho dodržují tak říkajíc „po svém“ a jídelníček si berou jen jako nějakou osnovu, nebo nedodržují předepsané porce, případně dodržují jídelníček naprosto přesně ve všech jeho bodech, akorát k němu ještě jedí navíc cokoli dalšího. Jindy klienti jednoduše o své důslednosti vyloženě lžou. Ani jeden z těchto přístupů nepovede k úspěšnému cíli. Povede pouze k psychickému stresu z omezení stravy, ale s největší pravděpodobností nepřinese žádné, nebo jen velmi slabé výsledky.

Uvedeme pár konkrétních případů:

Jedna klientka ponořená již do naprostého zoufalství z toho, že stále nehubne, nás až za hrob ubezpečovala o stoprocentním dodržování našeho jídelníčku, ovšem na jiném diskuzním fóru po údajném dvouměsíčním dodržování našeho jídelníčku uvedla, že se zavazuje, že zkusí ode dneška týden nejíst už žádné sladkosti. O dva dny později ostatní čtenáře onoho fóra ubezpečila o své důslednosti větou: „Tak jsem to nezvládla a opět zhřešila“. Přičemž my si skutečně nejsme vědomi toho, že bychom do jídelníčků pro redukci hmotnosti zařazovali nějaké sladkosti.

Další klientka nám na naši žádost přesně vypsala, která jídla podle našeho jídelníčku jí. A docela jsme se divili, že hned snídaní se jí nahrazením ovesných vloček nebo cornflakes tučným müsli podařilo překročit dávku tuků určenou na celý den. A co teprve tuk z dalších jídel.

Další případ je úplně nejlepší. Při údajném dodržování předepsané stravy byla dotyčná náhodně přímo fyzicky viděna, jak si vychutnává umění italské kuchyně v podobě celé pizzy se slaninou. Odpovědí na náš zmrazující údiv nad tak divokým opuštěním dietní cesty nám bylo: „No dobře, ale já jsem na to měla chuť“.

Takto bychom mohli pokračovat dlouho. Tímto ze sebe nechceme dělat žádnou dietní policii. Nicméně snad si všichni klienti uvědomují, že porušováním toho, co si od nás nechali sestavit, zničí pouze svou cestu za svým snem. My potom jen nechápeme, proč nám tito klienti píší, že stále nehubnou, když vědomě nedodržují svůj plán?

Jídelníček pro redukci hmotnosti navržený pro konkrétní osobu lze vnímat jako Formuli 1. Je to dílo navržené na zakázku přímo pro konkrétní účel. Každý gram každé potraviny v něm má svůj smysl, ničeho nesmí být více, ani méně. Pokud na zadní přítlačné křídlo Formule 1 přivážete dva pytle cementu s tím, že si myslíte, že odjedete skvělý závod a ještě si odvezete užitečný náklad, skončí to v lepsím případě jen velmi nedůstojnou prohrou. To samé platí pro zásah do jídelníčku.

Takže nezapomeňte – dietní jídelníček od nás na 100% funguje jen tehdy, když se na 100% i dodržuje.

PS: žena na obrázku není náš klient, jde o foto z internetu pro názornou ukázku k tématu.

  PAUZY MEZI SÉRIEMI

Mezi jednotlivými sériemi v tréninku máme nutné pauzy. Jak má správná pauza ale vypadat a co během ní dělat, aby další série byla co nejefektivnější?

Základním faktorem je nejspíš délka pauzy mezi sériemi. A ta není pevně daná, mění se na základě mnoha okolností. Dorian Yates říkal, že: "More then one minute break is absolutely bullshit". Jinak řečeno pauza délší než jedna minuta je nesmysl. Ve většině případů to platí. Ne však vždy.

První dělení délky pauzy může být z pohledu typu tréninku. Silový trénink má daleko vyšší nároky (např. na okysličení svalů a nabrání nových sil) než trénink kondiční či rýsovací. V silovém tréninku budou pauzy častokrát délší než jedna minuta. Pak samozřejmě záleží i na trénované partii. Určitě budete souhlasit, že trénink bicepsů je méně náročný než trénink zad nebo třeba stehen. Po těžké sérii dřepů je rozumná pauza i tři minuty. Avšak po sérii bicepsu, břicha, či lýtek častokrát stačí i méně než minuta. Ideální délka pauzy se jeví taková, kdy přestanete mít výrazně zrychlený tep a kdy přestanete být udýchaní. Teď se bavíme o silovém tréninku, ne o crossfitu, nebo o tréninku pro zlepšení kondice pro bojová umění apod.

Následně si řekněme, jak pauzu správně využít. Kdo mezi sériemi ulehne do nejtemnějšího kouta posilovny a sbírá síly zuřivým cvakáním SMSky, ten nezvolil nejlepší cestu. Naopak musíte zůstat v pohybu. Pomalá chůze (obzvlášť při tréninku nohou) je rozumné řešení. Ale hlavně - protahujte cvičený sval. Osobně mám s tímto skvělé zkušenosti. Jednak se tím pomáhá ze svalů vyplavovat kyselina mléčná (to je to, co vás v unavených svalech pálí), ale protahováním navíc zamezíte zkracování svalů. Tímto předcházíte zranění. Zkrácený sval je totiž náchylnější na utržení. Nehledě na vyloženě příjemné procity po protažení. Dále je vhodné se napít. Doplnění tekutin je důležité. A například mi osobně to i pomáhá k lepším výkonům. Sucho v puse a případná dehydratace v letních dnech totiž není nic, co by kvalitě tréninku přidalo. Nepijte však moc, krev by se stáhla do žaludku, má ale přitom zůstat ve svalech. Malé nejnutnější doušky pití jsou dostatečné. A pak je tady jeden neduh, kterému se v pauzách pokuste vyhnout - debatní kroužek. Ti, co mě znají, teď určitě propukli ve smích o hlasitosti ortodoxní technopárty. Jsem totiž společensky založený, rád proberu vše důležité i příjemné a místem setkání všech přátel je častokrát právě posilovna. V pauzách láká zabřednout v příjemném rozhovoru, který ohraničen krátkou pauzou rychle graduje a je často přerušen další sérií právě v tom nejlepším, což vyústí emotivním pokračováním v další pauze. Nicméně toto není ideální cesta trávení pauzy. Na mé výsledky tento neduh naštěstí nemá sebemenší vliv, ale ne každý by musel mít stejné štěstí. Kecání v pauzách je prostě neduh !!

Obecně by se dalo závěrem říct, že pokud je někomu těch informací o pauze mezi sériemi příliš, pak stačí, když nezapomene: MORE THEN ONE MINUTE BREAK IS ABSOLUTELY BULLSHIT.

  DŘINA AŽ ZA HROB, NEBO RADĚJI NÁKUP SPRÁVNÝCH POTRAVIN?

Většina lidí dobře ví, že na redukci tělesného tuku má vliv pohyb a jídlo. Zdaleka ne všichni už ale vědí, že jídlo tvoří 70-80% výsledku a trénink pouze 20-30% výsledku. A proč?

Narozdíl od jiných článků, tady jste se mohli nejzásadnější informaci dočíst hned v úvodním odstavci. Ale ne každý chce znát pouhá fakta, někoho zajímají i důvody. Je nepopiratelným faktem, že pohybem spotřebováváte energii. Ovšem jídlem energii zase doplňujete. Lidé, kteří prásknou pěstí do stolu s prohlášením, že zatočí se svou nadbytečnou hmotností, začnou v devadesáti procentech případů vždy pohybem. Je to pro ně kolikrát velká změna, nastupují jim do života dosud nevídané zážitky jako píchání v boku z běhu a špatného dýchání během něj, bolest svalů po těžkém tréninku, mozoly na rukou z činek a úbytek několika hodin týdně z doposud volného času. A někdy i citelné částky z peněženky. A za toto chce člověk výsledky. A ono nic. Demotivovaný nešťastník po několika podobných pokusech v zoufalství odhodí zbytky svých posledních nadějí. Taková škoda.

To vše se děje proto, že si lidé mylně myslí, že trénink je základ a jídlo je pouhým doplňkem tréninku. A ono je to přesně naopak. Vemte si dva lidi. Ten první bude mít profesionálně vedený trénink do posledního detailu, ale jídlo bude mít špatné. A ten druhý bude mít profesionálně vedenou stravu do posledního detailu, ale bude mít špatný trénink. Kdo bude mít lepší výsledky? Kdo víc zhubne? Kdo nabere více svalů? Ten, který své úsilí investoval do správné stravy. Jak velký to bude rozdíl? Nepředstavitelně velký.

Je to jednoduché. Pár minutami u talíře načerpáme tolik energie, že vystačí na hodiny pohybu. Jíst musíme. Ale proč nejíst tak, abychom doplnili jen tolik energie, že bychom se pak nemuseli za trest hodiny a hodiny pohybovat, abychom spotřebovali, co jsme snědli navíc.

Nákupem vhodných potravin začíná káždá správná cesta za redukcí tukových zásob. Vše začíná v obchodě, co si nekoupíte, to pak doma nesníte. Výrazně to předběhne hodiny práce, která by bez správného jídla stejně nepřinesla chtěné výsledky. A jakmile uvidíte první výsledky na svém těle, bez rozmyslu vstanete, s fanatickým výrazem ve tváři začnete hledat zbytky svých odhozených nadějí a vrhnete se na činnost, která má konečně smysl.

Takže nezapomeňte - trénink je král, jídlo je královna, spojte je dohromady a dostanete království.

  GRILOVÁNÍ - SMÍM, ČI NESMÍM...

V létě je grilování na denním pořádku. Mnoho klientů i tazatelů však zajímá, nakolik se grilování pere s dietním režimem. Tady je tedy pár rad, jak grilování zvládnout bez obav z tloustnutí.

Obecně by se dalo říct, že z grilování není třeba mít strach. Ovšem to platí pouze v případě dodržení několika podmínek. V opačném případě se Vám může podařit během jednoho večera u grilu do sebe dostat více tuků, než by vaše tělo nutně potřebovalo na několik celých dní. Důležitými faktory jsou především tyto dva body:

1. co grilujeme
2. jak si to připravíme

Klasické letní grilování je většinou hostina v opravdu štědrém stylu. Griluje se takřka vše, co nepropadne roštem. Od vepřových žeber, přes párky, klobásy, až po zeleninu a pečivo. Coly a jiné sladké nápoje těčou proudem, pár chvil na to jsou ve velkém vystřídány pivem, někdy se dokonce sladké nápoje ke slovu ani nedostanou a pivo držíte v ruce ještě dříve, než stihnete pozdravit ostatní účastníky na uvítanou. Chipsy lítají vzduchem, hořčice kape z talířů na stůl a v tatárce je namáčeno cokoli, co by se aspoň teoreticky dalo spolknout a strávit. K tomu všemu je k mání hromada pečiva, která by nasytila půl Afriky. Tak to je ten špatný případ, přestože představa je to pro většinu lidí asi příjemná.

Co grilovat ve snaze spalovat své tuky? Na prvním místě každého zajímá asi maso. Vhodné je kvalitní a netučné maso. Kuřecí prsa, krůtí prsa, vepřová panenka, hovězí zadní, roštěná, svíčková a ryby. To je výčet těch základních. Jak si maso připravit? Před klasickým grilováním se maso nakládá do oleje a olejem (či olejovou směsí s kořením) se při grilování i potírá. Tak toto skutečně nedělejte. Olej, to je jinými slovy jen a jen tuk. Maso se dá vhodně naložit i do směsi koření a bylin bez přidání oleje, případně připravit jinou na podobné bázi založenou omáčku. Takto připravené maso bude bez tuku a chuťově ho to nijak nepoznamená. Dále můžeme grilovat zeleninu. Zeleninu můžeme ke grilování přidat i v podobě salátu. Samozřejmě opět záleží na jeho složení a přípravě. Je možné k tomu všemu přidat i rozumné množství celozrnného pečiva. Místo coly můžeme svou žízeň spláchnout osvěžující vodou s citronem.

Takže nezapomeňte - grilujte jen kvalitní netučná masa bez přidaných tuků navíc v podobě olejů atd, přidejte zeleninu, něco málo celozrnného pečiva, vypusťte slazené nápoje a můžete grilovat bez výčitek. Jako my.

  VÝMLUVY

Tolik moderní a dnes tolik diskutované slovo v souvislosti s cvičením a správnou stravou. Až jsme si mysleli, že my ho nikdy nebudeme muset probírat. Ale musíme. Výmluvy a lži. Pokud nemáte rádi kritiku, nečtěte dál...

Chcete-li zhubnout, nevyhnete se změně stravy správným směrem. Chcete-li k tomu i pěkně tvarovat tělo, nevyhnete se cvičení. Je to omezující, ano, ale NENÍ JINÁ MOŽNOST. To jsou fakta. Co ovšem dokáží někteří lidé vyplodit za důvody, proč to "nejde", na tom by se dalo pomalu začít i vydělávat.

Je zajímavé, že když si lidé dají např novoroční předsevzetí, že od pondělí vkročí do změny životního stylu, tak nejpozději ve středu přicházejí první výmluvy. Bolí je hlava, zuby, mají menstruace (najednou má 18 žen z dvaceti stejně sladěný cyklus :-D), nemoce, nemají čas... Je to zajímavé. Člověk má problém, takže nemůže jíst správně. OK, ale špatně jíst může? Tomu tělu je při nemoci, nedostatku času atd úplně fuk, zda přežvykujete čínské zelí nebo Marlenku. Ale pouze z jedné z těchto variant budete dál tloustnout. Realita je jen to, že pokud používáte podobná tvrzení, tak SE VÁM JEN NECHCE. Jste leniví udělat cokoli, co vám připadá jen trochu nepříjemné nebo omezující, i kdyby Vám to mělo o 100% zlepšit život, nejste schopni nic z toho udělat pořádně a jen se vymlouváte na nesmysly. Kdyby vedle Vás někdo na 24hod denně postavil Pákistánce se samopalem, který by Vás zastřelil při prvním prohřešku, nezměnily by se vaše výpovědi a výsledky? Kdo skutečně chce, kdo zařadí svůj cíl do kategorie "MUSÍM" místo kategorie "CHTĚL BYCH, ALE NEJDE TO", ten nebude mít ani nedostatek času, ani jiné problémy. Prostě MUSÍM. Na záchod taky chodíte, ne? Neřeknete si, že nemáte třeba čas, takže jste se na to vykašlali, že to nešlo stíhat, takže v supermarketech uklízečům podlah přiděláte mnoho práce, protože bohužel z nohavic prostě permanentně trousíte bobky. Ne, co člověk musí, na to si čas najde. Nestíhat cvičení se chápat ještě dá, někdo skutečně nemá ten čas navíc. Ale strava? Jíte i tak, ne? Tak proč ne správně?

Bývá to často nešvarem žen. Za celou naši praxi nám nenapsal asi ani jeden muž, který by tvrdil, že jídelníček od nás na 100% dodržuje už několik měsíců, ale že přesto nemá žádné výsledky. Ne. Ti chlapi dostanou své materiály, nepřemýšlejí, nefilozofují, neprobírají jedno jídlo za druhým z jídelníčku na diskuzních fórech, kde by jim vyhlášené kapacity v oboru (se 120cm kolem pasu) poradily, jak nevhodné je podobná jídla jíst... Ne, oni nekutí a drží se toho. A pokud ne, pokud zjistí, že je to pro ně prostě přespříliš omezující, tak nám napíšou, že výsledky sice mají jen průměrné, ale že si své pivo večer vždy dali a že vědí, v čem udělali chyby a že vzhledem k tomu je ten výsledek docela OK. Ale bývají to často ženy, co už třetí den diety řeší jen onen "prázdninový den", který má přijít až za 6 týdnů, každý druhý den si dají svou čokoládku či jinou sladkost, protože jeden takový malinký úlet přece neuškodí, ze tří měsíců dodržují jídelníček opravdu poctivě tak možná tři dny, neustále se nás ptají, zda by tato potravina (pro ně nejspíš nechutná) nešla vyměnit za jejich návrh (často nepoužitelná sladkost), my jsme pak samozřejmě nejhorší na světě, když napíšeme, že to nejde. A celé to vyvrcholí otázkou za tři měsíce, co by se dalo na jídelníčku změnit, když po třech měsících nic nezhubli. Nic se nedá změnit. Je třeba spíš přestat lhát (existují výjimky, ale je jich málo). Dobří lidé, nás prostě nepřesvědčíte, že jste 3 měsíce vkuse bez výjimky jedli stravu, která je energeticky s bídou na úrovni vašeho bazálního metabolismu, a že jste i tak nic nezhubli. Nepřesvědčíte nás. Protože to není fyzikálně možné. Je to jako tvrdit, že jste v Praze natankovali 60 litrů a že jste na ně dojeli až do Číny. Ne, dojedete maximálně do Užhorodu a pokud u sebe nemáte plnou peněženku Ukrajinských hřiven, váš výlet končí.

Je to poněkud radikálnější článek, vlastně se ani nic nedozvíte, polovinu lidí jen urazí a naštve, ale někdy je to zapotřebí. Výmluvy a lži, falešná obhajoba atd jsou faktory, které v této oblasti vládnou. A nás to už nebaví. Pokud pro svou změnu nechcete nic udělat, pak zůstaňte, jací jste. Samo to nepřijde a výmluvy vám nepomůžou.

Takže nezapomeňte - obezita je otázka osobní volby, ne prokletí. Pokud jste se rozhodli to změnit a neuspěli jste, i když jste se dostali na správnou cestu, pak je to jen a jen vaše vina. Dali jste přednost nečemu jinému před správným režimem. A to je definice slova "volba".

  KETOGENNÍ DIETA - NÁZOR SPECIALISTY

Tento článek píše výborný český kulturista, mistr ČR 2012 a především jeden z největších specialistů na výživu a trénink, s jakým jsme se kdy setkali, Martin Polák.

NETUČNÍ:

Poslední dobou se často hovoří o cyklické ketogenní dietě jakožto o jednom z účinných způsobů hubnutí. Připomínáme, že se jedná o dietní režim, ve kterém se sacharidy ve stravě potlačí na nejnižší možnou téměř nulovou úroveň a strava obsahuje především bílkoviny a tuky. Jaký máš názor na ketogenní dietu a její skutečný přínos pro sportovce a pro lidi, kteří se snaží jen zhubnout?

MARTIN POLÁK:

Poměrně diskutované téma ve smyslu účinnosti ketogenních diet versus nízkosacharidových diet.

Na začátek pro shrnutí - co vlastně ketóza je? Je to defacto zvýšená hladina ketolátek v těle. Zmíněné ketolátky se začnou vyskytovat při vyčerpání glykogenových zásob v játrech (pozn.: tzn při nedostatku sacharidů). Ketolátky jakožto kyselina acetoctová a beta-hydroxybutyrat jsou spotřebovávany jako energie. Do stavu ketózy se lze dostat např. hladovením, nebo přechodem z vysoko sacharidové stravy na nízko sacharidovou stravu, kdy se nestačí doplňovat zásoby glykogenu v játrech. Játra následně začnou produkovat ketolátky. Vlivem onoho hladovění nebo dlouhotrvající fyzické zátěže s nedostatkem sacharidů začne tělo logicky spotřebovávat jako energii mastné kyseliny (pozn.: tzn tuky) namísto glukózy. Jenže mozek nedokáže spotřebovat mastné kyseliny s dlouhým řetězcem, protože jsou vázány na albumin. Pouze některé mastné kyseliny se středně dlouhým řetězcem mohou projít krevní bariérou do mozku a být použity jako energie. Tuto krevní bariéru rovněž překonají i ketolátky a dostali jsme se vlastně k příčině ketózy. Onen acetonový dech, který je v ketóze velice zřejmý, je způsoben karboxylací právě kyseliny acetoctové na aceton. Stojí za připomenutí si uvědomit, že v každé nízko energetické dietě je primární cíl činnost mozku a všechny jevy se následně od toho odvíjejí. Tak samo i ketóza.

Pokud jde o muj názor na cyklickou ketogenní dietu, neznám žádného soutěžního kulturistu, který by tuto metodu používal v přípravě na soutěže (samozřejmě neznám všechny :-D). Existují kontroverzní teorie, že evolučně lidé byli lovci a měli stravu složenou převážně z mastných kyselin a bílkovin, čili sacharidů bylo ve stravě minimum. Nicméně já jsem toho názoru, že tělo upřednostňuje glukózu, ve které je i „stabilni“.

NETUČNÍ: Moc děkujeme a těšíme se na další rozhovor.

  DIETA A MOTIVACE

Jsou lidé, kteří mají svůj cíl a jdou si za ním. Ale jiní potřebují nasměrovat, popohnat a namotivovat k tomu, aby svého cíle dosáhli. Občas prý málo motivujeme k tomu, aby šlo dietu vydržet. Tak to se teď pokusím změnit.

A jaká lepší motivace na našich stránkách by měla být než my samotní :-). Zkusím popsat, s čím jsme se museli prát my, abychom svých cílů dosáhli, jaké pasti stály v naší cestě a jak jsme se s nimi vypořádali. Vás určitě potká to samé.

My býváme pravidelně v rýsovací dietě. Mnoho z vás ji má doma, víte, co to obnáší. Tak ji znásobte třemi, co se přísnosti týče, a máte tu naší. Tři měsíce vkuse bez výjimky jediného dne. A to ji míváme v létě. Jsou oslavy, grilování, narozeniny, dovolené, to jsou skutečné výzvy pro porušení. A to si pište, že k tomu navíc člověk neustále poslouchá řeči: "Dej si, jeden kousek tě nezabije..." a mnoho dalších. Ale to není výzva z přátelství, to je neuvědomělá snaha vašich známých stáhnout vás na svou úrověň vlastní nedůslednosti. A když odmítnete, rozčílí je to. Proč se ale tito lidé tak rozčílí? Kdyby vám nabízeli alkohol a vy řekli, že budete řídít, neřekli by ani slovo. Protože je to nějaké pravidlo. Ale že si 2-3 měsíce denodenně odepíráme to či ono jídlo, když denně počítáme a řěšíme hodnoty v jídle a najednou někdo přijde s nabídkou nějaké pochoutky, o které víme, že je chuťově dobrá, ale že to je krok zpět... Brali bychom ji ochutnat, ale napříč tomu všemu musíme mít sílu říkat NE. Ovšem lidé z blízkého okolí taková reakce téměř urazí. Skutečný vztek pramení z toho, že si tito lidé uvědomí, že oni by toto nikdy nedokázali. Nikdy by neřekli NE. Je to přece malý hřích, poruším to jen trochu a nic se nestane, to je klasický pohled na věc. Skutečný vítěz ale nebere ohledy nikdy. Jedno přísloví říka: "Když odpočíváš, tvůj nepřítel trénuje." To by se dalo použít i tady. A vědomí, že máte takovouto vůli a jasno ve svých cílech, je navíc neuvěřitelně povznášející. Naučte se říkat NE.

Na oslavách se díváme, jak se lidi téměř panicky přejídají až na hranici upadnutí do kómatu, tuk jim stéká po bradách, unaveně dýchají a přejezením nedojídají ani své zmrzliny, které my v tu chvíli vnímáme jako hlavní lákadlo dne :-). Ale když přijde vlna veder a když trička musejí dolů, pak je vidět, že my bychom na svých břišních kostkách mohli strouhat syrové mrkve. A v ten moment vidíme závistivé a zklamané pohledy všech, kteří neúspěšně předstírají přejícnost. Pohledy uvědomující si jejich vlastní prohru.

My můžeme naši motivaci i rozdávat, ale nebude to formou podpory sladkými řečmi, či zdvižením biče poslušnosti. Daleko účinnější je forma poukázání na základní fakta a vysvětlení toho, jak co funguje. A pokud se na nás někdo zlobí, že motivujeme málo, je to možná pouze vztek z uvědomění si vlastní nedůslednosti. Takže když se nad tím skutečně zamyslíte, tak na koho se vlastně zlobíte :-)?

My se pokoušíme všechny motivovat sami sebou, našimi výsledky a především proměnami našich klientů. Chceme ukázat, že to jde a že je to tu pro každého .

Takže nezapomeňte - Cesta vítěze je nepříjemná a těžká právě ve své vytrvalosti a v setrvávání v nepříjemném stavu. Proto vyhrává jen jeden z mnoha. Ale to nevadí, protože to stojí za to !!

  NAJDĚTE SI ČAS NA KUCHYŇ

Problém dnešní doby je nedostatek času. Lidé nemají čas na mnoho důležitých věcí. A především na sebe. Ale naučit se najít si čas vařit si pro sebe je základem trvalého udržení si štíhlé linie.

Je neuveřitelné množství argumentů a důvodů (čtěte: "výmluv"), proč nemít čas si pro sebe připravovat jídlo. Těmi nejčastějšími jsou práce a děti. Ale jsou i další. Ovšem kdyby na vaření si pro sebe opravdu přímo závisel život každého jednotlivce, málokdo by skutečně přišel o život. A 99,99% těch beznadějně časově vytížených lidí by si ten čas prostě našlo. Navaření si jídla na celý týden dopředu trvá maximálně jednu až dvě hodiny. Bavíme se teď o teplých jídlech, o obědech. Ne o všech jídlech každého dne. Nebude to sice na výhru v soutěži o kuchaře roku, ale výsledek bude nutričně splňovat vše, co potřebujete k ujištění, že je vaše jídlo v pořádku. Samozřejmě tomu můžete věnovat času více. To i doporučujeme. Každopádně jedna až dvě hodiny týdně nejsou až tak moc. Viděli jste za poslední týden nějaký film? Byli jste si popovídat s přáteli? Sedli jste si po práci na gauč odpočinout? Četli jste nějaký článek nebo knihu? Pak máte čas. Pokud povýšíte vaření si pro sebe na jednu z hlavních priorit svého života, přijde vám to časem jako normální činnost.

A proč je vaření si pro sebe tak důležité? Proč není lepší kupovat jídla hotová, nebo předem připravená, nebo instantní, nebo dokonce fastfood? Hlavní odpovědí kromě vlivu na zdraví je to, že to je jediná jistota k dosažení vašich cílů ohledně změny postavy. Je to základní nutnost pro stravování se, které vám opravdu s jistotou pomůže spalovat tuky, nebo přibírat svaly. Pro mnohé může být argumentem i to, že prostě ušetříte.

Hotová předem připravená jídla mají své výhody, ano. Nemusíte nad stravou a jejím složením přemýšlet, někdo už to udělal předem za Vás. My toto sice nebereme jako výhodu, lenost a nevědomost by nikdy neměla být cílem, ale mnoho lidí tuto nezávislost ocení. A tím, že si nic nemusíte připravovat, ušetříte onen kritický čas. Možná jsou i nějaké další výhody, ale nás už nic pořádného nenapadá.

Ovšem seznam nevýhod takového stravování je delší než rozvinutá role toaletního papíru. Nikdy se nenaučíte jídlu rozumět. A bez znalostí a porozumění stravě nelze mít dlouhodobě udržitelné výsledky. Je to bezpochyby výrazně více nezdravý způsob stravování. Je 99% šance, že takové jídlo bude tučnější, než byste chtěli a než byste pro dosažení svých cílů potřebovali. Nemůžete si touto cestou měnit poměr bílkovin, sacharidů a tuků sami podle sebe, svých cílů a potřeb. Poměr makroživin je tady totiž přesně předem dán, mimochodem většinou velmi nevhodně. Nevýhod je samozřejmě daleko více.

Nic nenahradí správnou a vyváženou stravu. Nemůžete docílit ideálního nutričního složení své stravy, pokud si jídlo nepřipravíte sami. Když se naučíte správně stravovat, když pochopíte, která jídla obsahují sacharidy, která bílkoviny, která tuky, kolik čeho máte sníst a proč, když se naučíte volit správná jídla ve srávný čas sami, budete na tom vždy lépe, než když budete odkázáni na to, co kde narychlo seženete, nebo co bude v kantýně na oběd. A své výsledky budete mít trvale udržitelné, budete si moct stravu přizpůsobovat svým cílům a potřebám, budete tím, kdo to celé řídí a ovládá na základě vlastních vědomostí.

Takže nezapomeňte - výčet důvodů, proč si na vaření si pro sebe nenajít čas, dosažení vašich cílů nepomůže. Můžete mít buď výsledky, nebo výmluvy. Nemůžete mít obojí.

  ROZUMÍME TOMU, CO DĚLÁME

Čeho jsme dosáhli sami na sobě, to dokážeme předat i vám. To je pravidlo, které už poznala spousta našich klientů.

Rozhodli jsme se zamést do kouta všechny pochybnosti ohledně úrovně našich vědomostí tím, že jsme sami dosáhli toho, co chcete, abychom provedli s vámi. V dnešní době se spousta výživových poradců ohání tituly, certifikáty, které není problém si za pár týdnů obstarat snadným kurzem a ujišťují všechny, že zrovna oni jsou ti praví. Nicméně jak chcete spoléhat na znalosti někoho, kdo slibované vědomosti nedokázal úspěšně uplatnit ani sám na sobě? Pod bílými plášti schované pupky nikoho inteligentního nepřesvědčí o tom, že zrovna tento dotyčný zatočí s vaší nadváhou. Stejně tak chartná tělesná schránka pod vlajícím tričkem s nápisem FITNESS TRENÉR nepřesvědčí nikoho normálního o tom, že zrovna tento podivín úspěšně přilepí 20kg svalové hmoty na vaše tělo.

Člověk, který něčeho nedokázal dosáhnout sám na sobě, to nemůže nikoho naučit.

Finanční poradce, který na schůzku přijede na babetě asi taky nikoho nestáhne do svých investic. V oblasti proměny těla by to mělo platit dvojnásob. Proto se snažíme stále ukazovat proměny našich klientů, proto píšeme i tento příspěvek.

SE SPALOVÁNÍM TUKU TO MYSLÍME VÁŽNĚ, o budování svalů víme své, chcete-li se přidat do klubu vítězů nad svým osudem, pak NÁS KONTAKTUJTE do zpráv sem na facebook a nebo na email netucni@gmail com a vybudujte s námi postavu, kterou jste vždycky chtěli.

My totiž víme, jak na to.

  VENKU JE PĚKNĚ, TAK CHOĎTE

Krásný netučný den. Člověku nejpřirozenějším pohybem je nejspíš chůze. Odpůrcům sportu a jakékoli námahy je chůze rovněž tzv cestou nejmenšího zla, jak se donutit aspoň nějak hýbat. Jak nám chůze může v hubnutí pomoct? Hodně.

Chůze není příliš namáhavý pohyb. Může se jí věnovat vlastně každý zdravý člověk i s tou nejhorší možnou fyzickou kondicí, stejně tak i velmi pokročilý sportovec. Chůze je zároveň výdejem energie a výdej energie znamená urychlení spalování tuků. Jednou hodinou neloudavé chůze spálíme přibližně 200kcal. Chůzí do schodů je to hned dvakrát tolik. Hodinovou jízdou na kole průměrným tempem je to i 600kcal. To může naší snaze o redukci tuku krásně pomoct.

Vemte si, že pokud Vám jde o redukci tuku a máte vhodný jídelníček (s jehož sestavením Vám rádi pomůžeme, nebo Vám ho rovnou sestavíme, stačí nám napsat do zpráv pro více informací), tak máte podle svých proporcí denní příjem přibližně 1500-2500kcal. Bazální metabolismus (denní spotřeba energie Vaším tělem v klidovém režimu, např ležení na lůžku) bývá přibližně 1300-2300kcal. Jde samozřejmě o přibližná čísla. Laicky řečeno platí, že čím více svůj energetický výdej zvýšíme oproti svému energetickému příjmu, tím více a rychleji budeme spalovat tuky. V řeči čísel je vidět, o kolik nás chůze může posunout k našemu cíli. O jízdě na kole ani nemluvě.

Jak chůzi využít a kdy? Chůzi by bylo nejlépe využít jako kardio. To znamená po tréninku. Stojí Vás benzín moc peněz? Stačí jít do posilovny a z posilovny domů pěšky. Cvičíte-li doma, je ideální jít se po tréninku svižně projít. Máte psa? Vyvenčete ho. Máte děti? Vemte je s sebou ven, osedlejte kočárek a zahřejte mu ložiska. Jste sami? Vemte si mp3 do uší a dejte svému pohybu dynamiku, náboj a hudbou podpořený zápal. Kdy jindy využít tento pohyb k redukci tuku než teď, když je venku tak pěkně. Ať už cvičíte nebo ne, chůze bude vždy vaším pomocníkem. Vždy nějakou tu energii spálí. Zkuste omezit jízdu autem (že toto někdy napíšu, to by mě v životě nenapadlo, ale má automobilová vášeň sem nyní nepatří :-D), některé případy přemísťování po měste by určitě šly odchodit po svých.

Takže nezapomeňte - někdy je i ten nejzákladnější pohyb tím nejlepším. Dojděte si pro svou štíhlou linii po svých :-) !

My totiž víme, jak na to.

  DIETA - VE DVOU SE TO LÉPE TÁHNE

Nemusíme asi polemizovat o tom, že máte-li nějaký cíl, jehož dosažení obnáší překonání spousty překážek, je to výrazně jednodušší s podporou okolí. A to platí i pro změnu jídelníčku - jděte do toho oba.

K tomuto tématu má zajisté co říct každý, kdo to někdy aspoň zkusil. Snažíte-li se o změnu jídelníčku pro vybudování svalů jako mladí kluci, slyšíte od rodičů samé nemístné poznámky o tom, kolik se toho najednou sní, případně kolik to množství jídla stojí peněz, daný sport by na oběd sice vyžadoval pořádný kus masa a přílohu, místo toho má ale zbytek rodiny chuť na žemlovku a celá snaha tímto končí. Většinou tito mladí kluci zaznamenají markantní pokroky až po odstěhování se a po startu stravování podle svých potřeb.

Ještě častější je ale případ žen, které se konečně odhodlají vrhnout se po hlavě na dlouhou cestu, která má skončit úspěšným oblečením šatů ze stužkovacího večírku. Ovšem manžel/přítel jejich snahu zesměšňuje, pro své již tak objemné břicho vyžaduje vlastní řádně tučnou stravu, takže chudák žena vaří nadvakrát, netučné večeře komentuje tento hrdina pohrdavým nepochopením a předhazováním různých laskomin a vlastně ženě z její snahy dělá permanentní peklo. Nejčastěji toto končí ze strany ženy naprostým nevšímáním si jeho poznámek a lehkým úsměvem na duši, který kdyby mohl promluvit, řekne: "Mluv si, mluv, však uvidíme...".

Ale co se časem nestane? Z chlapce jednou vyroste chlap jako hora, zdravý, silný, bez různých zdravotních problémů, které už se jinak týkají všech jeho vrstevníků a rodiče za ním možná jednou sami přijdou pro radu, jak tedy mají jíst, aby byli taky takhle fit. A z té ženy, která se musela nechat bičovat potupnými řečmi, je během několika měsíců někdo jiný, kus, za kterým se najednou chlapi otáčejí a bez uhnutí pohledu stranou mezi sebou pronášejí odvážné komentáře. A najednou se domácí hrdina začne strachovat, co když na ni už možná třeba ani "nemá", co když ...

Tváří v tvář úspěchu někoho blízkého najednou každý přestane pochybovat o tom, že to jde. A co víc, bude to chtít taky. A najednou jsou v tom oba. V lepším případě se takto pár rozhodl společně už dávno bez sólo jízdy jednoho z nich. Co to pro ně přináší?

Přináší to JEN samá pozitiva. Vzájemnou podporu, která je moc důležitá, vzájemné pochvaly a radost z úspěchu a zkrášlování svého protějšku, společné vaření a přípravu jídel, což ušetří spoustu času a peněz. Nezapomínejme taky na vzájemné sdílení poznatků, znalostí a vědomostí, které ušetří spousty marných pokusů. Zdravější a aktivnější styl života obou z páru je postaví do úplně jiné roviny, vytáhne je od obrazovek ven, donutí je k pohybu. Když se jednomu nechce, druhý ho namotivuje jít. Sblíží je to, budou mít nový společný hnací motor. Je toho opravdu hodně, proč stojí za to vlítnou na to ve dvou :-). Ale hlavní důvod je ten, že budete mít daleko vyšší pravděpodobnost, že dosáhnete svého cíle.

Takže nezapomeňte - ve dvou se to opravdu lépe táhne.

  TRÉNINK - SPRÁVNÁ TECHNIKA VERSUS VELKÉ VÁHY

Lidé z posiloven by se z pohledu techniky tréninku dali rozdělit do dvou skupin - vyznavači co největších vah cvičící často velmi špatnou technikou a pak křečovití vyznavači učebnicové techniky zvedající směšné váhy. Dnes se nebudeme snažit říct, co z toho je dobré a co je špatné. Dnes se pokusíme říct, co preferujeme my a proč.

Tak předně nepreferujeme ani jednu z těchto cest. Asi nejméně fandíme cestě učebnicové techniky a směšných vah. Takto Vám svaly nikdy nenarostou, pokrok nejspíš nikdy nepřijde, bez pořádné váhy to prostě nejde. Proč by taky tělo mělo růst, když ho zatížíte pouze průměrně nebo dokonce podprůměrně. Co největší zvedané váhy na úkor techniky taky nejsou ideální. Většinou je tím pomocníkem švihový pohyb, který do posilovny nepatří (samozřejmě záleží na typu tréninku a cíli, ale v našem případě je švih chybou), zkrácená nebo celkově úplně špatná dráha pohybu, případně absolutně špatný postoj, postavení, natočení těla či cvičené partie. Toto vše jsou klasické chyby, které lidé páchají, aby dokázali zvednout větší váhu, účinek cviku přitom každou touto chybou klesá, riziko zranění se zvyšuje.

Jak tedy cvičit? Podle nás je ideální najít si pro sebe tu nejlepší cestu. Pro nás je to cesta kompromisu mezi těmito dvěma způsoby. Každý cvičenec vyznává jinou cestu, i profíci by se dali zařadit do různých táborů. Takový Phil Heath je aspoň dle svých vyjádření vyznavačem čistě učebnicové techniky, naopak např Jay Cutler byl schopen velmi často cvičit technikou, která svou "neukázněností" až vyrážela dech. Ale oba dokázali být nejlepší na světě. Takže asi věděli, proč cvičí, jak cvičí.

Proč zastáváme postoj velkých vah při snaze o co nejlepší techniku? Protože s tímto máme ty nejlepší zkušenosti. Striktní technika s malými váhami prostě nikdy nevybuduje tak velké svaly a pokroky. A hlavně co to vlastně je striktní technika? Pořád jsou to jen nějaká pravidla, která vymyslel člověk. Není to písmo svaté, ani zákon, je to jen doporučený návod, ze kterého byste měli vycházet. Navíc se tato pravidla vyvíjejí a s postupem času se často i mění. Častokrát se ve fitku setkáte s člověkem, který sotva vypadá, že kdy viděl činku, ale má nekonečnou zásobu rad a poučování o tom, jak byste měli cvičit a co všechno děláte špatně. A nebojí se poučovat i někoho o 10 levelů lepšího. Na takové pozor, vůbec je neposlouchejte. Jsou to fitness studenti s nulovými zkušenostmi a výsledky.

Když se vám při tréninku bicepsu s jednoručkami trochu hýbou lokty, ještě to neznamená, že proto budete mít horší výsledky. Jen s nimi nesmíte mávat jako pták křídly. Pokud se vám při přítahu jednoručky v předklonu s oporou ruky o lavičku (cvik na záda) trochu vytáčí tělo, neznamená to, že kvůli tomu budete mít horší výsledky, jen se nesmíte točit jako šroub v závitu. Pokud při rozpažkách s jednoručkami na rovné lávce (na prsa) ke konci série trochu více pokrčíte lokty než na začátku série, neznamená to, že budete mít horší výsledky, jen se z vašich rozpažek nesmějí stát doslova tlaky na prsa. A tak dále. Lehký cheating (úmyslné vychýlení se od ideální techniky) doprovází silově kondiční či kulturistický trénink od samotného počátku a ZLEPŠUJE DOSAŽITELNÉ VÝSLEDKY. Protože v momentě maximální námahy, kdy překonáváte bod své maximální síly, jednoduše nedodržíte techniku na 100%. Důležité je ji pokazit co nejméně a využít tu intenzitu věnovanou do posledních zvihů dané série do naprostého maxima. Především toto posouvání vlastních hranic vás posouvá dál. A častokrát se stane to, že i když si naložíte větší váhu, která je pro vás třeba i pokusem o nově zvednuté maximum, může technika lehce utrpět. Ale vy díky tomu zvednete více, vaše síla stoupne, příště už pro vás tato váha nebude až takový problém a časem můžete s touto váhou vypilovat techniku na maximum. A poté se váhově opět posunout dál. Stále se bavíme jen o jemném vybočení od ideální techniky. Pokud se někdo při tréninku kymácí, jako by se učil break dance, pokud sebou plácá zleva doprava jako zloměný lodní stěžeň, tak dělá chybu. Bavíme se o vybočení od ideální techniky třeba cca 10%, v maximálním vypětí sil u posledního zdvihu možná 20%.

Takže nezapomeňte - ideální striktní učebnicová technika je dobrá cesta, jak začít, ale lehký cheating je časem prostě nutnost.

Jsme stále v kontaktu


Napište nám
netucni@gmail.com

Zavolejte nám
776 216 031
©2015 - NETUČNÍ - všechna práva vyhrazena